Legislator Giurisprudenza & Legislazione
Pl.ÚS 7/11 ECLI:CZ:US:2011:Pl.US.7.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court disqualifies judge from hearing case due to credible public insults and potential criminal charges against him.

Numero d'incarto Pl.ÚS 7/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Accolto (Allowed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court disqualified Judge Pavel Rychetský from presiding over a constitutional complaint filed by Z. A. Judge Rychetský voluntarily requested disqualification, citing repeated personal insults in his public writings and a potential criminal report filed against him. The Court upheld this request, noting that the judge's own perception of bias, combined with objective evidence of public attacks, created reasonable doubts about his impartiality. Consequently, the Court applied the statutory provisions on judicial disqualification to ensure the integrity of the proceedings.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 36 odst. 1, § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu: A judge must be disqualified if there are reasonable doubts about their impartiality, which can arise from the judge's own subjective feeling of bias supported by objective facts such as public insults or criminal proceedings.

Parole chiave

Generato dall'IA
judicial disqualification impartiality doubts Constitutional Court reasonable suspicion objective criteria public insults conflict of interest

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů plénu Ústavního soudu nezbylo, než soudce Pavla Rychetského z projednání a rozhodování věci podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyloučit.
§ 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
§ 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
Podle názoru soudce zpravodaje by mělo plénum přihlédnout ke konstantním závěrům příslušných senátů Ústavního soudu v jiných věcech a zohlednit fakt, že se cítí být podjatý ve vztahu k osobě stěžovatele podle § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a rozhodnout o jeho vyloučení.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném ze Stanislava Balíka, Františeka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o vyloučení soudce Ústavního soudu Pavla Rychetského z projednávání ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Komenského ul. 241, takto:

Soudce Pavel Rychetský je vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod

sp. zn. Pl. ÚS 7/11

.

Odůvodnění:

I. Podle rozvrhu práce Ústavního soudu a podle rozhodnutí pléna č. j. Org. 49/10 dne 30. 11. 2010, jímž si plénum vyhrazuje rozhodování v určitých věcech, publikovaného pod č. 342/2010 Sb., byla ústavní stížnost v záhlaví uvedeného stěžovatele proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 69/2010-26 ze dne 11. 11. 2010 přidělena plénu a jako soudce zpravodaj byl určen Pavel Rychetský.

II. Pavel Rychetský uvedl, že sice stěžovatele osobně nezná, nikdy jej neviděl, je mu však známo, že se ve svých písemných projevech (jak vyplývá z internetového vyhledavače) opakovaně dopouští různých urážek jeho osoby a že měl na něj dokonce podat trestní oznámení. Podle názoru soudce zpravodaje by mělo plénum přihlédnout ke konstantním závěrům příslušných senátů Ústavního soudu v jiných věcech a zohlednit fakt, že se cítí být podjatý ve vztahu k osobě stěžovatele podle § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a rozhodnout o jeho vyloučení.

III. Podle ustanovení § 36 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, mimo jiné, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle ustanovení § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může soudce prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý, přičemž toto své prohlášení odůvodní.

Dosavadní judikatura Ústavního soudu, jakož i Evropského soudu pro lidská práva, spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález ve věci I. ÚS 167/94, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, nález č. 127, str. 429). Ústavní soud již v minulosti také poznamenal, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. například nález ve věci

sp. zn. II. ÚS 105/01

, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 23, nález č. 98, str. 11, nález ve věci

sp. zn. I. ÚS 371/04

, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 34, nález č. 121, str. 255).

Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (srov. rozhodnutí ve věcech Saraiva de Carvalho vs. Portugalsko, 1994, Gautrin a další vs. Francie, 1998).

Plénum Ústavního soudu vzalo v úvahu vyjádření soudce zpravodaje, jakož i k dosavadní bezvýjimečné praxi jednotlivých senátů, a při zohlednění faktu, že jej stěžovatel opakovaně po řadu let napadá a uráží v médiích a zřejmě na něj podal i trestní oznámení, dospělo k závěru, že podmínky pro vyloučení soudce Pavla Rychetského z projednávání a rozhodování vzhledem k okolnostem případu splněny jsou. V této souvislosti Ústavní soud poznamenává, že procedura vyloučení soudce z projednání a rozhodování je jednou z procesních záruk nestrannosti soudu. Při posuzování, zda je dán i objektivní aspekt pochybností o nestrannosti, i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (např. v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Piersack proti Belgii ze dne 21. 9. 1982, § 30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. 12. 2000, § 42 - 44 a nález Ústavního soudu

III. ÚS 441/04

ze dne 12. 1. 2005).

Z uvedených důvodů plénu Ústavního soudu nezbylo, než soudce Pavla Rychetského z projednání a rozhodování věci podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyloučit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. dubna 2011

Eliška Wagnerová v. r.

místopředsedkyně Ústavního soudu