Constitutional Court dismisses complaint against police delay in criminal investigation as procedurally unfounded.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a dog shelter against the dismissal of a criminal report. The petitioner argued that police authorities failed to adequately investigate her allegations regarding animal abuse and did not address her evidence regarding veterinary findings. The court ruled that the delay in prosecution under the Criminal Procedure Code was not arbitrary and did not infringe upon her constitutional rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 159a odst. 1 t. ř.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the delay in criminal proceedings is not arbitrary and does not violate the complainant's constitutionally guaranteed rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 7. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky 1A Hotel pro psy s. r. o., se sídlem v Brně, Botanická 606/24, zastoupené JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem v Brně, Příkop 4, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 8. 12. 2010 č. j. 4 ZN 2821/2010-17 a usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, Územního odboru vnější služby, Obvodního oddělení policie Brno - Žabovřesky, ze dne 9. 11. 2010 č. j. KRPB-23710-26/TČ-2010-060211, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 7. 2. 2011 se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 8. 12. 2010 č. j. 4 ZN 2821/2010-17 a jemu předcházejícího usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, Územního odboru vnější služby, Obvodního oddělení policie Brno - Žabovřesky, ze dne 9. 11. 2010 č. j. KRPB-23710-26/TČ-2010-060211. Dle stěžovatelky uvedenými usneseními byly porušeny čl. 1 a čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a předložených napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka (resp. jednatel stěžovatelky) podala proti A. K. trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu pomluvy dle § 184 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Policejní orgán zahájil úkony trestního řízení ve smyslu § 158 odst. 3 trestního řádu. Následně Policie České republiky, Městské ředitelství policie Brno, Územní odbor vnější služby, Obvodní oddělení policie Brno - Žabovřesky, rozhodla usnesením ze dne 9. 11. 2010 č. j. KRPB-23710-26/TČ-2010-060211 tak, že se prošetřovaná věc odkládá dle § 159a odst. 1 trestního řádu. Stěžovatelka podala stížnost, jež byla usnesením Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 8. 12. 2010 č. j. 4 ZN 2821/2010-17 zamítnuta pro nedůvodnost.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že se orgány činné v trestním řízení jejím trestním oznámením, argumenty a důkazy dostatečně nezabývaly a v odůvodnění napadených rozhodnutí nevypořádaly. Neobjasnily stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch podezřelé. Stěžovatelka přitom tvrdí, že je zcela patrné, že skutek se stal a dopustila se ho podezřelá. Závěry orgánů činných v trestním řízení dle stěžovatelky nemají oporu v důkazech a podkladech, které stěžovatelka předložila. Vůbec se pak nezabývaly klinickým vyšetřením psů a výsledkem šetření orgánu Krajské veterinární správy, ze kterých vyplývá, že u stěžovatelky nebyly zjištěny jakékoliv skutečnosti a praktiky na psech, o kterých napsala podezřelá v textu na internetu. Stěžovatelka poukázala na to, že i z úředního záznamu policie vyplývá, že policie při kontrole u stěžovatelky dospěla k jiným závěrům, než tvrdila v textu na internetu podezřelá (dle záznamu policie byli psi při kontrole spontánní, neměli známky zranění, nebyli bojácní a nejevili známky stresu).
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelčina ústavní stížnost směřuje proti postupu orgánů činných v trestním řízení, které odložily dle § 159a odst. 1 trestního řádu věc podezření ze spáchání trestného činu, který stěžovatelka oznámila.
Ústavní soud se otázkou postupu dle § 159 a § 159a odst. 1 trestního řádu již ve své judikatuře opakovaně zabýval (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2007
sp. zn. III. ÚS 921/06
, ze dne 19. 4. 2007
sp. zn. II. ÚS 349/06
, ze dne 7. 2. 2008,
sp. zn. III. ÚS 221/08
či ze dne 21. 2. 2008
sp. zn. III. ÚS 264/08
, dostupné na stránkách: http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud nemá důvod se v dané věci odchýlit od své dosavadní judikatury, proto zcela odkazuje na svou ústavněprávní argumentaci ve výše uvedených usneseních. Také v této věci je třeba konstatovat, že podáním trestního oznámení stěžovatelka nerealizuje svá subjektivní práva a případná nečinnost příslušných orgánů nebo stěžovatelkou tvrzená nedostatečná činnost těchto orgánů není způsobilá do jejích ústavně zaručených práv zasáhnout. Z napadených usnesení pak nevyplývá, že by se orgány činné v trestním řízení dopustily svévole (viz usnesení ze dne 24. 3. 2003
sp. zn. III. ÚS 8/03
), když policejní orgán provedl potřebné prověřovací úkony a obě napadená usnesení jsou dostatečně a srozumitelně odůvodněna.
Dle Ústavního soudu v dané věci nedošlo k zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod, proto postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu