Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unfair process due to lack of evidence of service.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by P. Š. against lower court rulings. The complainant argued that the courts failed to verify the reliability of evidence proving service of documents, violating his right to a fair process. The court held that the lower courts properly assessed the evidence and did not omit necessary proof, thus no constitutional violation occurred.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower courts have adequately reasoned their assessment of evidence and no arbitrary interpretation of simple law has occurred.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 28. března 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti P. Š., zastoupeného Mgr. Terezou Dolanskou, advokátkou, AK se sídlem Chodovecké nám. 353/6, 141 00 Praha 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 4. 2008 č. j. 15 C 501/2003-189 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008 č. j. 21 Co 366/2008-219 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením o porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s ustanoveními čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
Porušení tohoto základního práva spatřoval stěžovatel (v původním řízení žalovaný) v tom, že obecné soudy dospěly k závěru, že mu byla řádně doručena nabídka ve smyslu ustanovení § 22 zákona č. 72/1994 Sb. a v důsledku toho přiznaly žalobkyni aktivní legitimaci k podání návrhu.
Soudy svůj závěr opřely pouze o výpověď jednatele Pražské správy nemovitostí, s. r. o., výpovědi dvou externích spolupracovníků této společnosti a o prohlášení o vhození listiny do schránky. Tyto důkazy však stěžovatel považoval za nevěrohodné a zmanipulovatelné, pročež navrhl, aby žalobce prokázal, že na jeho adresu zasílal písemnosti, které nebyly přebírány.
Tento důkazní návrh, jakož i návrh na ověření stáří prohlášení o vhození listiny do schránky, však soudy zamítly bez patřičného odůvodnění. Tuto skutečnost stěžovatel považoval za opomenutí důkazu ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu.
II. Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovateli i účastníkům řízení znám.
III. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 224/98
, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Napadená rozhodnutí však dle názoru Ústavního soudu za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze.
K takto vyloženému Ústavní soud dále dodává následující. Co se týče stěžovatelovy námitky, že nebyly provedeny jím navržené důkazy, dospěl Ústavní soud již dříve k závěru (např. nález Ústavního soudu,
sp. zn. IV. ÚS 570/03
, Sb. n. a u., sv. 33, str. 377), že za protiústavní považuje případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci.
V posuzovaném případě však již soud prvního stupně odpovídajícím způsobem vyložil, proč považuje navržený důkaz za nadbytečný a skutkový stav i bez něj za spolehlivě zjištěný (srov. str. 6 napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5). Ústavní soud proto konstatuje, že stěžovatelem navržený důkaz nebyl opomenut ve shora naznačeném smyslu.
Ústavní soud nemůže mít ústavněprávních námitek ani proti celkovému zjištění skutkového stavu obecnými soudy. Závěr, že stěžovateli byla řádně doručena nabídka ve smyslu ustanovení § 22 zákona č. 72/1994 Sb., je řádně odůvodněn; o exces při zjišťování skutkového stavu, který by odůvodnil zásah Ústavního soudu, se nade vší pochybnost nejedná.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu