Constitutional Court dismisses appeal claiming social housing benefit calculation violates fundamental rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a tenant against the Supreme Administrative Court's decision regarding social housing benefits. The applicant argued that deducting previous overpayments from current housing costs violated fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court determined the complaint was clearly unfounded, noting that the Constitutional Court lacks jurisdiction to review administrative court decisions unless constitutional principles were breached.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints against administrative court decisions unless they violate constitutional principles, as the Court does not exercise general judicial review over administrative jurisdiction.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci stěžovatele J. Z., zastoupeného Mgr. Antonínem Novákem, advokátem, se sídlem Pavelčákova 6/11, Olomouc, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 24. 11. 2010 č. j. 3 Ads 98/2010-56 a o návrhu na zrušení ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 117/1995, o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Dne 14. 2. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jakož i odstavce 3 § 25 zákona číslo 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, jenž byl ve věci aplikován. Má za to, že citovaným rozhodnutím byla porušena jeho základní subjektivní práva a svobody, jež jsou mu garantovány zejména článkem 3, článkem 30 a článkem 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") - citované zákonné ustanovení je v této souvislosti podle stěžovatele v rozporu s článkem 3 a článkem 30 Listiny.
Těžiště stěžovatelovy kritiky se přitom soustřeďuje do mechanismu, jímž je zjišťováno, zda jednotlivec (v posuzovaném případě stěžovatel) splňuje podmínky pro výplatu dávky státní sociální podpory - příspěvku na bydlení (jenž byl stěžovateli správními úřady odejmut). Stěžovatel konkrétně shledává nespravedlivým až protiústavním, že se náklady na bydlení - jejichž výše je pro přiznání příspěvku rozhodující - snižují o případný přeplatek vzniklý v souvislosti s úhradami nákladů na bydlení za předchozí období. Nadto jsou tyto přeplatky do nákladů na bydlení započítávány v plné výši a nikoliv jen do výše limitů takzvaných normativních nákladů na bydlení.
Ústavní soud posoudil ústavní stížnost samu, jakož i napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Přitom dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů - soudy správní z toho nevyjímaje (čl. 81, čl. 90 Ústavy) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy); ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti. Protože Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, je jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydaných) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka. V právě posuzovaném případě přitom dospěl k závěru, že žádná z právě zmiňovaných situací nenastala.
Protože stěžovatel se na Ústavní soud obrací často mimo jiné s žádáním o přezkoumání některé z části v České republice existujícího, normativně zakotveného, sociálního systému, může Ústavní soud stěžovatele přiměřeně odkázat na jiná svá rozhodnutí, která z podnětu ústavních stížností stěžovatele vydal - to alespoň v obecné rovině potud, pokud se týká stěžovatelem opakovaně namítané diskriminační právní úpravy sociálního systému, která mnohdy vede k diferenci mezi jednotlivými subjekty, jímž sociální systém České republiky poskytuje - ať už jakýmkoliv způsobem - podporu (srov. například usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 497/09
ze dne 26. 3. 2009, dostupné http://nalus.usoud.cz). Co se pak týká konkrétních námitek vztahujících se ke zohledňování přeplatků, resp. míry tohoto zohledňování, pak Ústavní soud především odkazuje na závěry, které v napadeném rozhodnutí uvedl sám Nejvyšší správní soud. Nadto doplňuje, že mechanismus tzv. příspěvku na bydlení zjevně počítá s tím, že jedinec, jemuž je tato dávka poskytována, je do značné míry schopen sám uhrazovat náklady spojené s bydlením. To dokonce i v takové míře, že tento příspěvek nemusí být poskytován po delší časové období, právě i s ohledem na přeplatky vzniklé v obdobích předcházejících.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl tedy Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatele, daná mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána.
Pro uvedené Ústavní soud jak ústavní stížnost, tak i s ní spojený návrh na zrušení označeného zákonného ustanovení podle § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 29. března 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu