Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of jurisdiction over property and damages claims.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by J. N. regarding property ownership and damages from alleged official misconduct. The petitioner claimed these rights were violated by court decisions but failed to assert that a competent authority had infringed upon their constitutionally guaranteed fundamental rights. Consequently, the Court determined it lacked jurisdiction because such civil disputes belong exclusively to ordinary courts.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy: A constitutional complaint is inadmissible if the petitioner does not allege that a competent authority's decision infringed upon their constitutionally guaranteed fundamental rights, as such civil disputes fall under the jurisdiction of ordinary courts.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 31. března 2011 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci návrhu J. N., údajně zastoupeného Mgr. Davidem Burjánkem, advokátem se sídlem Palackého 211, 511 00 Turnov (plná moc nedoložena), na určení vlastnictví a náhradu škody nesprávným úředním postupem, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 3. 2011 se stěžovatel domáhá určení vlastnictví a náhrady škody nesprávným úředním postupem, vyvolaným dispozicemi s nemovitostí, jejímž byl spoluvlastníkem.
Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z § 72 odst. 1 písm. a) plyne, že fyzická nebo právnická osoba se může obrátit na Ústavní soud pouze v případě, tvrdí-li, že byla pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, dotčena na některém ze svých základních práv nebo svobod, které jí zaručuje ústavní pořádek. Tuto skutečnost stěžovatel ve svém podání ani netvrdí. Z podání je tedy zřejmé, že stěžovatel se domáhá rozhodnutí ve věci, která Ústavnímu soudu nepřísluší. S žalobou na určení vlastnictví, jakož i s žalobou o náhradu škody, způsobené nesprávným úředním postupem, je však třeba se obracet na příslušné obecné soudy.
Z uvedeného plyne, že Ústavní soud není příslušný k projednání věci, kterou mu stěžovatel předkládá, a proto nezbylo než jeho návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, aniž by bylo přistoupeno k odstraňování vad podání (zejména předložení plné moci, jako osvědčení o právním zastoupení), neboť ani jejich odstranění by neučinilo Ústavní soud soudem příslušným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2011
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj