Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3513/10 ECLI:CZ:US:2011:1.US.3513.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming property rights violation due to lack of owner assembly for building fund calculations.

Numero d'incarto I.ÚS 3513/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a tenant against a district court ruling requiring him to pay building funds. The applicant argued that the building association failed to convene an owners' assembly before setting these payments, violating his property rights. The court dismissed the appeal because the lower courts adequately reasoned their decisions and the applicant provided no substantive constitutional arguments to prove a fundamental rights violation.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod: Ústavní soud se nezabývá běžnou zákonností, ale pouze porušením základních práv; absence relevantní ústavněprávní argumentace vedoucí k závěru, že rozhodnutí neporušila základní práva, vyžaduje odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal property rights violation building fund calculation owners assembly requirement fundamental rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 11(1)
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 36(1)
Constitution of the Czech Republic, Article 83
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court, Section 82(2)(a)
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. Z., zastoupeného JUDr. Pavlem Indrou, advokátem se sídlem Blansko, Rožmitálova 40, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2010, čj. 44 Co 335/2008 - 68, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2008, čj. 43 C 307/2004 - 48, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení výroku I. výše označeného rozsudku Krajského soudu v Brně a celého rozsudku Městského soudu v Brně, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na vlastnictví majetku a právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Shora označeným rozsudkem Městského soudu v Brně byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci (Stavebnímu bytovému družstvu Družba), částku 12.338,- Kč, jako úhrady záloh za plnění poskytovaná s užíváním bytu a příspěvků na náklady spojené se správou domu podle smlouvy o převodu bytu do vlastnictví. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti zaplatit žalobci částku 9.138,- Kč potvrdil (výrok I.). Výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, pokud se jednalo o povinnost stěžovatele zaplatit 3.200,- Kč, jakož i o příslušenství a nákladech řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl nesprávnost výpočtu záloh na úhradu nákladů spojených se správou domu a na úhradu za plnění spojených s užíváním bytové jednotky. Podle něj stanovení výše plateb ze strany bytového družstva neproběhlo zákonným postupem, neboť nedošlo ke shromáždění vlastníků, na kterém měla být určena výše záloh. Tím, že bytové družstvo rozhodlo o výši plateb bez souhlasu všech spoluvlastníků a bez možnosti stěžovatele zapojit se do rozhodování o výši záloh, došlo k porušení jeho základních práv.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatel sice v ústavní stížnosti formálně namítal porušení svého základního práva na spravedlivý proces a základního práva vlastnit majetek, ale jakákoli relevantní ústavněprávní argumentace v ústavní stížnosti zcela absentuje. Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy dostatečně a přiléhavě odůvodnily, jaké důvody je vedly k rozhodnutí o žalobě bytového družstva. Ústavní soud neshledal žádný důvod, na jehož základě by bylo možno dovodit, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatele. Vzhledem k tomu, že žádné z napadených rozhodnutí neporušilo základní práva stěžovatele, bylo třeba podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu