Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3093/10 ECLI:CZ:US:2011:4.US.3093.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint regarding customs home search violating home freedom and property rights.

Numero d'incarto IV.ÚS 3093/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a property owner against a customs home search. The applicant argued that the search was unreasonably broad, lacked proper notification, and violated her rights to home freedom, property, and personal integrity under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court found that the search was legally justified, properly ordered by a judge, and conducted within the scope of the criminal investigation, thus concluding no constitutional violation occurred.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Art. 12; Art. 11; Art. 7: A judicially ordered home search conducted within statutory limits and based on sufficient grounds does not constitute a violation of home freedom, property rights, or personal integrity.

Parole chiave

Generato dall'IA
home search legality constitutional complaint dismissal home freedom rights property rights protection customs authority powers judicial warrant requirement proportionality principle

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 12
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 11
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Article 7

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. H., právně zastoupené Mgr. Markétou Tylečkovou, advokátkou se sídlem Advokátní kanceláře JUDr. Marcela Neuwirthová Havířov, Dělnická 434/1a, proti jinému zásahu Celního ředitelství v Ostravě ze dne 15. září 2010, spočívajícím v provedení domovní prohlídky na nemovitostech stěžovatelky, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka požadovala, aby Ústavní soud deklaroval zásah do jejího ústavně zaručeného práva na domovní svobodu, zakotvený v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i do práva na ochranu vlastnictví zakotveného v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, a práva na nedotknutelnost osoby zakotvenou v čl. 7 odst. 1 Listiny.

Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 15. září 2010, sp. zn. 0 Nt 1719/2010, byl vydán příkaz k domovní prohlídce rodinného domu č.p. 64, nacházejícího se na parcele č. 638 a přilehlých nebytových prostor - garáže na p.č. 637, a těchto pozemků, vše zapsáno na LV 603 pro katastrální území Staré Město u Karviné, obec Karviná, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, ve vlastnictví stěžovatelky. Tento příkaz byl realizován Celním ředitelstvím Ostrava, Odborem pátrání a dohledu, ve věci vedené pod sp. zn. OV-1431/TS-46/2010.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že domovní prohlídka byla, z jí neznámého důvodu, provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon ve fázi prověřování trestné činnosti třetí osoby. Uvedla, že před zahájením prohlídky nebyla poučena o svých právech a povinnostech, které jí z provedení prohlídky vyplývají, přičemž poučení neobsahoval ani příkaz k provedení prohlídky. Jak dále uvedla, nebylo jí sděleno, že domovní prohlídku je nutno provést i ve všech jí vlastněných prostorách, ačkoliv před zahájením úkonu uvedla, že určitou část (garáž) pronajímá třetí osobě. Z příkazu k domovní prohlídce bylo stěžovatelce zřejmé pouze to, že její nemovitost má užívat D. R. a že účelem prohlídky je zajištění zařízení na výrobu alkoholu a alkohol, aniž by byly tyto okolnosti nějak upřesněny. Stěžovatelka dále namítá, že pokud orgán veřejné moci měl poznatky o užívání její nemovitosti třetí osobou, měla být prohlídka provedena pouze v tom rozsahu, v jakém byly poznatky o rozsahu užívání nemovitosti třetí osobou. Proto měla být prohlídka dalších prostor (domu stěžovatelky) náležitě zdůvodněna. Policejní orgán provedl domovní prohlídku pouze s tím, že stěžovatelce předal příkaz k jejímu provedení, provedl její krátký výslech a aniž by z něj vyvodil očekávané závěry začal s prohlídkou všech prostor ve vlastnictví stěžovatelky.

S ohledem na uvedené stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud vyslovil, že provedením domovní prohlídky Celní ředitelství v Ostravě porušilo její zaručená práva, zakázal Celnímu ředitelství v Ostravě pokračovat v porušování jejích práv a přikázal Celnímu ředitelství v Ostravě obnovení předchozího stavu.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a stěžovatelkou předloženými podklady, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Předně Ústavní soud konstatuje, že současně s projednávanou ústavní stížností podala stěžovatelka další návrh, vedený u Ústavního soudu pod

sp. zn. I. ÚS 3094/10

, v němž napadla rozhodnutí Okresního soudu v Karviné ze dne 15. září 2010, sp. zn. 0 Nt 1719/2010, jímž byl vydán příkaz k předmětné domovní prohlídce. Tento návrh Ústavní soud projednal a jako zjevně neopodstatněný jej usnesením ze dne 1. března 2011 odmítl.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii; pravomoc Ústavního soudu směřuje (za splnění dalších podmínek - § 72 odst. 2 al. 2 zákona o Ústavním soudu) vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.

Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům "takového zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky.

Do rozhodování orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn zasahovat pouze tehdy, pokud by tyto vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv a tím zasáhly do ústavnosti právního státu samotné. V projednávaném případě však taková situace nenastala.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojila proti provedení domovní prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu, absence poučení v příkazu, jakož i nesprávného vyhodnocení informací, které stěžovatelka policejnímu orgánu poskytla, tedy, že pronajala svou garáž třetí, jí neznámé osobě. Přesto byla domovní prohlídka provedena. Jak již Ústavní soud v usnesení

sp. zn. I. ÚS 3094/10

, uvedl, příkaz k domovní prohlídce obsahoval informaci pro jaký trestný čin je řízení vedeno. Byly specifikovány veškeré prostory, v nichž má být (a následně byla) prohlídka provedena, jakož i označení vlastníka nemovitostí a orgánu veřejné moci, který je provedením prohlídky pověřen. Dostatečně je odůvodněna i neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky.

Pokud tedy byla provedena prohlídka všech prostor uvedených v příkazu, bylo tak učiněno proto, že nebylo předem možno vyloučit výskyt hledaných předmětů kdekoliv, a to přesto, že fakticky byly stěžovatelkou vydané věci nalezeny výhradně v pronajaté garáži (viz protokol o provedení prohlídky). Z protokolu rovněž plyne, že se stěžovatelka prohlídky zúčastnila poté, co byla řádně vyslechnuta a poučena. Výsledek prohlídky pak prokázal její důvodnost, neboť byly vydány nejen předměty sloužící ke stáčení, lahvování, zátkování a značení lahví, ale také více než 2.500 litrů lihovin.

Podle čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny je obydlí nedotknutelné, vstup není bez souhlasu obyvatele dovolen, přičemž jen zákon stanoví, kdy může soudce vydat příkaz k domovní prohlídce výhradně pro účely trestního řízení. Čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny zaručují každému právo vlastnit majetek a ochranu tohoto práva, jakož i vyloučení vyvlastnění či omezení vlastnického práva jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Čl. 7 odst. 1 Listiny pak zaručuje nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, přičemž k omezení může dojít jen podle zákona.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti neuvedla žádnou skutečnost, která by svědčila o tom, že postupem Celního ředitelství Ostrava při provádění soudního příkazu došlo k zásahu do jejích základních práv. Orgán veřejné moci postupoval v mezích zákonného zmocnění, jakož i v souladu se soudním příkazem. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu