Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding ex officio costs when creditor ceases to exist. The court rejects the claim that the debtor should bear costs. The court finds no violation of judicial protection rights. The decision upholds the lower court's ruling on ex officio costs. The court emphasizes the risk accepted by registering as an executor. The court notes the creditor's death caused the execution stoppage. The court applies the execution order regarding costs in such cases. The court concludes the lower court acted constitutionally. The court dismisses the complaint as clearly unfounded.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a court executor against a district court decision denying him reimbursement of execution costs. The applicant argued that the lower court erred in assigning costs to the debtor rather than the creditors who caused the execution to stop due to the creditor's legal extinction. The court rejected this claim, finding that the lower court correctly applied the execution order and that the applicant, by registering as an executor, accepted the associated risks of non-recovery. Consequently, the court determined there was no violation of the right to judicial protection or property rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint as clearly unfounded, holding that the lower court's decision to deny costs to an executor whose client ceased to exist did not violate the right to judicial protection.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 23. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Mgr. O. K., zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzánova 1, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Co 506/2010 ze dne 18. 1. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu a vlastnického práva, v záhlaví označené rozhodnutí Městského soudu v Praze a domáhá se jeho zrušení v části, v níž bylo rozhodnuto, že nemá právo na náhradu nákladů exekuce.
Z obsahu ústavní stížnosti a obsahu připojených příloh - napadaného rozhodnutí a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 13 Nc 18561/2005 ze dne 23. 10. 2010 je patrno, že označeným rozhodnutím soudu I. stupně byla zastavena exekuce nařízená usnesením uvedeného soudu ze dne 1. 3. 2006, oprávněnému byla stanovena povinnost zaplatit stěžovateli jako soudnímu exekutoru na nákladech exekuce částku 7.800,- Kč a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, přitom důvodem zastavení exekuce byl zánik způsobilosti být účastníkem řízení na straně oprávněného, který zanikl bez právního nástupce. Městský soud v Praze, který rozhodoval z podnětu odvolání stěžovatele, změnil usnesení soudu I. stupně ve výroku o nákladech exekuce tak, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce, a to v podstatě s odůvodněním, že oprávněný zanikl de iure, svým zánikem přestal být subjektem práv a povinností, a tudíž mu další povinnosti ukládat nelze, byl to však oprávněný, kdo zavinil, že řízení muselo být zastaveno, povinní z procesního hlediska zastavení řízení nezavinili.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel, odvolávaje se na nálezy Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 372/04
a
I. ÚS 290/05
a nepoužitelnost - pro jinou procesní situaci - stanoviska Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, s nímž napadené rozhodnutí operuje, obsáhle oponuje uvedenému závěru odvolacího soudu a dává najevo své přesvědčení o tom, že v dané věci, která, jak zdůrazňuje, je obdobná jako stovky dalších, v nichž byl jako soudní exekutor pověřen provedením exekuce ve prospěch téhož zaniklého oprávněného, mělo být aplikováno ustanovení § 87 odst. 3 exekučního řádu a povinnost k náhradě nákladů exekuce tak měla být uložena povinným, kteří svým nerespektováním vykonatelného rozhodnutí nařízení exekuce vyvolali. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhuje zrušení označeného rozhodnutí v napadeném výroku o nákladech exekuce.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky Ústavní soud nezjistil. Pokud odvolací soud za popsaného stavu, s ohledem na důvod zastavení exekuce spočívající na straně oprávněného, učinil závěr, že z procesního hlediska povinní zastavení exekuce nezavinili a zcela zřejmě proto jim povinnost uhradit náklady exekuce neuložil, vycházel opodstatněně z ustanovení § 89 věta prvá exekučního řádu (ač je výslovně neoznačil), řešícího otázku nákladů exekuce v případech jejího zastavení. Své ve výroku o nákladech exekuce měnící rozhodnutí také dostatečně, v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, zdůvodnil, a to i poukazem na pozdější judikaturu Ústavního soudu, z níž mj. zdůraznil, což ve své argumentaci stěžovatel pomíjí, že osoba zapsaná do seznamu exekutorů svým návrhem na zápis do seznamu dala souhlas k provádění exekuční činnosti exekutora a s tím spojenými riziky, k nimž patří i riziko, že ne ve všech případech dosáhne exekutor uspokojení svých zákonných nároků. Ústavní soud tak uzavírá, že zásah do práva na soudní ochranu stěžovatele nezjistil, a tudíž nemohlo dojít ani k tvrzenému porušení práva vlastnického.
Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu