Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 646/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.646.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses consumer loan dispute over jurisdiction clause validity and consumer protection rights.

Numero d'incarto IV.ÚS 646/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a savings bank against lower court rulings that declared a jurisdiction clause in a consumer loan contract invalid. The bank argued that the clause unfairly disadvantaged the consumer by forcing litigation in a distant court, violating consumer protection principles. The Court held that the lower courts adequately analyzed the specific circumstances and that the complaint lacked sufficient justification to override established judicial practice.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the Constitutional Court finds them manifestly unfounded, particularly when lower courts have sufficiently reasoned their decisions based on specific case circumstances without arbitrary discretion.

Parole chiave

Generato dall'IA
consumer protection rights jurisdiction clause validity manifestly unfounded complaint consumer loan contract proportionality principle constitutional complaint inadmissibility lower court reasoning

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 23. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti stěžovatelky Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 128/222, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 58, proti usnesením Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 7 C 209/2010 ze dne 31. 8. 2010 a Krajského soudu v Praze sp. zn. 21 Co 791/2010 ze dne 7. 12. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 2 odst. 3, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.

Prvým z označených rozhodnutí vyslovil Okresní soud Praha-východ v řízení o žalobě stěžovatelky proti žalovanému J. H. na zaplacení 1.037.453,95 Kč z titulu závazku ze smlouvy o úvěru svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Liberci jako soudu příslušnému. Učinil tak poté, co s poukazem na ustanovení § 11 odst. 1, § 84, § 85 odst. 1 a § 89a o. s. ř., § 264 odst. 4 obchodního zákona a § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 občanského zákona posoudil dohodu účastníků, obsaženou ve smlouvě o úvěru, o místní příslušnosti soudu v obvodu sídla stěžovatele jako neplatnou podle ustanovení § 39 občanského zákona pro rozpor se zákonem (ustanovení § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 občanského zákona), neboť se jedná, z důvodů, které podrobně rozvedl i s odkazem na vyjmenovanou soudní judikaturu a směrnici Rady č. 93/13/EHS, o nepřiměřenou odchylku v neprospěch žalovaného spotřebitele, bytem v Liberci. K odvolání stěžovatelky pak rozhodl Krajský soud v Praze, který napadeným rozhodnutím, rovněž podrobně zdůvodněným, usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.

V ústavní stížnosti směřující proti uvedeným rozhodnutím stěžovatel obsáhle polemizuje s uvedeným závěrem obecných soudů o neplatnosti prorogační doložky, přitom v zásadě uvádí obdobnou argumentaci jako v odvolání. Obecné soudy podle něj bez hlubší analýzy konkrétní kauzy paušálně zhodnotily, že došlo ke zhoršení postavení žalovaného spotřebitele, když pouze konstatovaly rozdíly ve vzdálenosti doložkou určeného soudu pro stěžovatele a žalovaného. V této souvislosti poukazuje na zvýšené náklady řízení, jež vzniknou v případě, že místně příslušným soudem bude Okresní soud v Liberci, čímž může dojít k výraznému znevýhodnění spotřebitele. Tvrdí tak, že prorogační doložka je naopak ujednáním, které směřuje ke zlepšení postavení spotřebitelů, poukazuje i na to, že není výjimkou, že soudy považují prorogační doložky za platné. Obecným soudům dále vytýká, že nebylo přihlédnuto k tomu, že žalovaný jako spotřebitel konal protiprávně, když nesplácí dlužnou částku řádně a včas, naopak snaha stěžovatele postupovat v souladu se smluvními ujednáními a nenavyšovat žalovanému náklady související se soudním řízením je napadenými rozhodnutími devalvována. Dovolává se i judikatury Ústavního soudu a uvádí, že státní moc může do základních práv jednotlivce zasahovat pouze ve výjimečných případech a takový zásah musí vést v konkrétním případě k proporciálnímu omezení příslušného základního práva a to vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu a s ohledem na cíle, jichž má být takovým zásahem dosaženo, obecné soudy však bez přesvědčivého zdůvodnění privilegovaly žalovaného spotřebitele, když formalistickým a restriktivním způsobem vyloučily dohodu smluvních stran o prorogaci. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhl proto zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky Ústavní soud nezjistil. V posuzované věci soud I. stupně i soud odvolací na základě svých zjištění a konkrétních okolností, jež Ústavní soud - s připomenutím své judikatury - nemůže sám přehodnocovat, ve svých rozhodnutích dostatečně rozvedly své úvahy opírající se i o rozhodovací praxi Evropského soudního dvora, vedoucí je k závěru o neplatnosti prorogační doložky, přičemž odvolací soud dostatečně reagoval na stěžovatelovy odvolací námitky, obdobné jako námitky ústavní stížnosti. Opodstatněně také poukázal na to, že nelze přihlížet jen k finančním nákladům, ale třeba zohlednit i stránku časovou a zdůraznil, že není možno předjímat průběh soudního řízení a již vůbec ne jeho výsledek. Na odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, jež nevykazují prvky libovůle, přitom nebylo zjištěno, že by jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 84/94

), lze tak odkázat. Zásah do práva na soudní ochranu stěžovatele tak Ústavní soud nezjistil, a proto z uvedených důvodů byla jeho ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu