Constitutional Court dismisses constitutional complaint against Supreme Court's rejection of appeal in land eviction case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding the Supreme Court's dismissal of her appeal in a land eviction dispute. The applicant argued that lower courts incorrectly rejected her claim to evict users of her land and that the Supreme Court's refusal to review the case violated her fundamental rights. The court found no violation because the Supreme Court's decision was substantively correct and the lower courts' findings were legally sound.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is deemed obviously unfounded and rejected if the higher court's decision on the appeal is substantively correct and does not violate fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 23. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky Z. Č., zastoupené JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem v Náchodě, Masarykovo nám. 19, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 11. 2010 č. j. 22 Cdo 473/2009-414 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 10. 2008 č. j. 20 Co 307/2008-387, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že podala žalobu na vyklizení části pozemku, která dle jejího přesvědčení náleží do jejího vlastnictví, přesto soud I. stupně žalobu proti uživatelům pozemku zamítl a jeho rozhodnutí potvrdil i odvolací soud. Proti rozsudku soudu II. stupně proto podala dovolání, které bylo dne 4. 11. 2010 odmítnuto s poukazem na § 237 odst. 1 písm. b) občanského. soudního řádu a na zjištění, že předpoklady přípustnosti dovolání nebyly shledány. Dále poukázala na obecnými soudy provedené důkazy a z nich učiněné závěry, s nimiž nemůže souhlasit, na chování žalovaných v souvislosti s užíváním části pozemku náležejícího do jejího vlastnictví, jakož i na hodnocení výkonu jejího vlastnického práva, označeného za konaní v rozporu s dobrými mravy. Odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem pak považuje za odnětí práva na mimořádný opravný prostředek jednak tím, že soud neshledal přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, jednak také tím, že neshledal důvody pro použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního a jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s ohledem na obsah dovolání podaného proti rozsudku soudu II. stupně, na znění § 237 odst. 1 písm. b), c) a § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 občanského soudního řádu opodstatněně dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam a důvodně dovolání odmítl. Na přiléhavé odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu lze v dalším odkázat. Zásah do práv stěžovatelky nebyl také shledán v řízení a v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, který přezkoumal na základě odvolání žalobkyně, nyní stěžovatelky, postup soudu I. stupně a správnost jeho rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalovaným vyklidit označenou část pozemku, užívanou jimi v dobré víře tak, že jej v souladu s § 134 občanského zákona vydrželi. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud důvodně ztotožnil se skutkovými zjištěními Okresního soudu v Náchodě a s jeho právním posouzením věci, rozsudek ze dne 3. 4. 2008 č. j. 6 C 74/2007-357 jako věcný správný potvrdil. Také odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolacího soudu je vyčerpávající a lze na ně odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu