Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to missed filing deadline caused by service only to counsel.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by two defendants against final court decisions regarding their criminal convictions. The applicants argued that their rights were violated because legal documents were not served on their personal addresses in London, only to their lawyers. The court determined that under criminal procedure rules, documents for fugitive defendants are served exclusively to their legal representatives, meaning the statutory deadline for filing the complaint expired before the application was submitted.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 306 odst. 1 trestního řádu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: Documents for fugitive defendants are served only to legal representatives, and the filing deadline for a constitutional complaint expires if not met, regardless of the applicant's lack of personal service.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu L. O. a N. O., obou právně zastoupených JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Teryngel & partneři Praha 5, Ke Klimentce 15, směřující proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2009, č.j. 11 To 90/2009-2128, a Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2010, č.j. 7 Tdo 896/2010-2309, a proti jinému zásahu veřejné moci takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 11. listopadu 2010 podání navrhovatelů, kterým se domáhali zrušení v návrhu napadených rozhodnutí obecných soudů. Navrhovatelé ve svém podání uvedli, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jejich zaručených práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nedoručování na jejich adresu v Londýně pak bylo jiným zásahem orgánu veřejné moci.
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 4. října 2007, č.j. 6 T 22/2007-1844, byli navrhovatelé shledáni vinnými z spáchání trestného činu podvodu dle ustanovení § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona a trestného činu poškozování cizích práv dle ustanovení § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Za to byl navrhovatel odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 21. února 2006, sp. zn. 2 T 12/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2006, sp. zn. 11 To 185/2006; a navrhovatelka k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Současně byli ve vymezeném rozsahu zproštěni obžaloby. K odvolání navrhovatelů Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. února 2008, č.j. 11 To 87/2008-1956, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V té době byl navrhovatel propuštěn z vazby (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2008, č.j. 11 To 26/2008-1946). Dne 28. srpna 2008 vydal Okresní soud v Kladně nový rozsudek, č.j. 6 T 22/2007-2032, kdy výrok o vině i trestu byl shodný jako v rozsudku předchozím.
Ještě než bylo rozhodnuto o odvolání navrhovatelů, tito odjeli na dovolenou do Londýna, kde navrhovatel "omarodil", o čemž dopisem ze dne 2. ledna 2009 informoval svého probačního pracovníka s tím, že ihned, jakmile se uzdraví, se do České republiky vrátí, neboť jeho úmyslem není vyhýbat se trestnímu řízení (č.l. 2108). S ohledem na skutečnost, že se navrhovatelé nevrátili (dosud) rozhodl Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 13. ledna 2009, č.j. 6 T 22/2007-2112, o vedení řízení proti uprchlým.
Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze, bylo odvolání navrhovatelů zamítnuto, jejich dovolání bylo odmítnuto napadeným usnesením Nejvyššího soudu.
Ústavní soud se nejprve zabýval procesními náležitostmi podání. V návrhu právní zástupce dovodil, že lhůta k podání je zachována, neboť napadené "...Usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo obhájci doručeno dne 13.9.2010 (nelze však vyloučit, že již dne 3.9.2010, neboť v tomto směru je podací razítko kanceláře nejasné). Nic to však nemění na tom, že obviněným nebylo doručeno na adresu, která je orgánům činným v trestním řízení známa, ačkoliv doručeno být mělo, stejně jako rozhodnutí předchozí...". Na přiložené kopii rozhodnutí Nejvyššího soudu je umístěn otisk razítka advokátní kanceláře s datem 3. září 2010, před které je rukou dopsána jednička. Ústavní soud nemá pochyby o doručení zásilky dne 3. září 2010, tím spíše, když takový údaj je v souladu s doručenkou uvedeného rozhodnutí právnímu zástupci založenou ve spisu. Podle ustanovení § 306 odst. 1 trestního řádu se všechny písemnosti určené pro obviněného, vůči němuž je vedeno řízení proti uprchlému, doručují toliko obhájci. Nelze proto očekávat, že by orgány činné v trestním řízení doručovaly obviněnému či obžalovanému, byť by jeho adresu znaly. Napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakožto poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně práv stěžovatele přiznává (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy bylo doručováno výhradně právnímu zástupci navrhovatelů. Navrhovatelům nemělo být (a taky nebylo) doručováno vůbec, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula v úterý 3. listopadu 2010. Právní zástupce podal návrh ústavní stížnosti k poštovní přepravě teprve dne 10. listopadu 2010.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po zákonem o Ústavnímu soudu stanovené lhůtě pro jeho podání. Proto Ústavní soud rozhodnul jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2011
JUDr. Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka