Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3541/10 ECLI:CZ:US:2011:4.US.3541.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal for non-exhaustion of legal remedies and procedural defects.

Numero d'incarto IV.ÚS 3541/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's petition for non-exhaustion of legal remedies due to procedural violations. The applicant filed the constitutional complaint after the 60-day deadline and failed to submit the final court decision required by law. The court ruled that the principle of subsidiarity mandates exhausting all available legal avenues before seeking constitutional protection.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law for the protection of their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
non-exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint admissibility procedural defects legal remedies exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") představuje, podle čl.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
§ 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu
1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst.
§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu J. N., právně zastoupeného JUDr. Janem Kollárem, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře JUDr. Josef Kollár a partneři, Sokolov, Obce Ležáky 972/1, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. května 2010, č.j. 2 T 13/2009-322, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil nekvalifikovaným podáním, jímž se domáhal zrušení shora citovaného rozsudku. Ve svém podání uvedl, že rozsudek napadl odvoláním ihned po jeho vynesení, jeho právní zástupce však odvolání, ani po výzvě soudu, nedoplnil a odvolání navrhovatele tak bylo odmítnuto.

Poučen o nezbytných náležitostech ústavní stížnosti a vyzván k odstranění vad podání obrátil se navrhovatel na Českou advokátní komoru, která mu ustanovila právního zástupce. Ten kontaktoval navrhovatele, který, přes poskytnuté poučení, pověřil právního zástupce odstraněním vad jen v mezích původního podání. Ústavní soud následně vyzval právního zástupce k zaslání kopie posledního procesního prostředku, jímž bylo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2010, sp. zn. 10 To 113/2010, které navrhovatel předložil pouze v podobě rukou psaného opisu již společně s původním podáním. K výzvě Ústavního soudu však byla doručena pouze kopie napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Ústavní soud si k věci vyžadoval nejprve spis Krajského soudu v Ústí nad Labem vedený ve věci pod sp. zn. 2 T 13/2009. Dle sdělení soudu však bylo na den 17. března 2011 nařízeno hlavní líčení, a proto nebylo možno spis zapůjčit. Ústavní soud si proto od krajského soudu vyžádal kopie doručenek napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i kopii usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2010, sp. zn. 10 To 113/2010, a kopie doručenek tohoto rozhodnutí. Z nich Ústavní soud zjistil, že navrhovateli bylo napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem doručeno dne 1. září 2010, jeho tehdejšímu právnímu zástupci (Mgr. T. P.) dne 27. září 2010, přičemž podání k Ústavnímu soudu bylo k poštovní přepravě předáno dne 10. prosince 2010. Navrhovatelem nenapadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2010 bylo navrhovateli doručeno dne 26. ledna 2011, tehdejšímu právnímu zástupci navrhovatele dne 28. ledna 2011.

Z uvedeného je tedy patrné, že podání k Ústavnímu soudu, brojící proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, bylo podáno po zákonem stanovené 60denní lhůtě. Pokud se týká rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zde není běh lhůty, resp. její uplynutí rozhodné, neboť toto rozhodnutí navrhovatel nenapadl.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález

sp. zn. III. ÚS 117/2000

(publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, č. 111). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Navrhovatel v ústavní stížnosti nenapadl poslední procesní prostředek, který mu zákon k ochraně jeho práv přiznává. Ústavní soud je přitom vázán rozsahem petitu návrhu, a proto podání posoudil, s ohledem na výše citované, jako nepřípustné.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V projednávané věci nastal takový případ, a Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2011

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka