Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 690/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.690.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as appeal is not the final legal remedy available to the petitioner.

Numero d'incarto III.ÚS 690/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by V. M. against criminal court rulings. The petitioner argued violations of fundamental rights but had already filed an appeal to the Supreme Court under the Criminal Procedure Code. The court ruled that the appeal was not the final legal remedy because it could be rejected for procedural defects or lack of effectiveness, leaving the petitioner with a new deadline to file the constitutional complaint if the appeal fails.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: An appeal is not the final legal remedy if it may be rejected for procedural defects or lack of effectiveness, allowing the constitutional complaint to be filed subsequently if the appeal is dismissed.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility final legal remedy requirement criminal procedure appeal procedural exhaustion principle subsidiarity of constitutional review effectiveness of appeal procedural defects in appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
Stěžovatel současně ohlásil, že proti rozsudku odvolacího soudu podal dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
§ 265a a násl. tr. řádu
řádu) dovolání v trestním řízení (§ 265a a násl. tr. řádu) není posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 265i odst. 1 písm. a) - d) tr. řádu
§ 265i odst. 1 písm. a) - d) tr. řádu].
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 39 Listiny základních práv a svobod
3 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 1 Ústavy České republiky
39 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Ústavy České republiky zrušil v záhlaví označené rozsudky, vydané v jeho trestněprávní věci.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 546/02
Concurrent constitutional complaint and appeal deemed inadmissible as premature until appeal decision is rendered.
IV. ÚS 715/02
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to pending extraordinary appeal.
III. ÚS 51/03
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to non-exhaustion of legal remedies.
I. ÚS 276/05
Constitutional Court dismisses appeal due to exhaustion of remedies and lack of procedural delays. Stayer filed appeal while appeal was pending, violating exhaustion principle.
I. ÚS 136/06
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies due to pending appeal.
II. ÚS 447/06
Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to exhaustion of remedies and lack of finality.
I. ÚS 1363/07
Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to exhaust appeal remedies.
I. ÚS 875/08
Constitutional Court dismisses complaint because criminal appeal was filed but not yet decided by Supreme Court.
IV. ÚS 1378/08
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr.
I. ÚS 2316/08
Constitutional Court dismisses constitutional complaint because criminal appeal was filed instead of exhausting all legal remedies.
III. ÚS 192/09
Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to pending appeal proceedings and principle of subsidiarity.
III. ÚS 553/09
Constitutional complaint dismissed because criminal appeal was filed simultaneously, violating subsidiarity principle.
IV. ÚS 294/08
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature because ordinary appeal is pending. The court rejects early review to avoid conflicting rulings and procedural inefficiency.
IV. ÚS 616/08
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because the applicant filed a cassation appeal simultaneously.
I. ÚS 368/04
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to pending appeal proceedings.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti V. M., zastoupeného JUDr. Jiřím Janebou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 266, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2011 sp. zn. 12 To 512/2010 a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 11. 2010 sp. zn. 16 T 142/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Ústavy České republiky zrušil v záhlaví označené rozsudky, vydané v jeho trestněprávní věci. Stěžovatel současně ohlásil, že proti rozsudku odvolacího soudu podal dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání (resp. věcné projednání) zákonem o Ústavním soudu.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (speciální úprava je pak stanovena pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - viz § 72 odst. 4 citovaného zákona).

Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).

Uvedené je namístě doplnit tím, že vzhledem k taxativnímu výčtu dovolacích důvodů (§ 265b odst. 1 tr. řádu) dovolání v trestním řízení (§ 265a a násl. tr. řádu) není posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3, § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), vždy. Zůstává na stěžovateli, aby podle konkrétních okolností věci zvážil, zda v rámci dovolání lze efektivně uplatnit námitky, které zamýšlí inkorporovat rovněž do ústavní stížnosti.

V procesní situaci, kdy stěžovatel - jak uvedl - již dovolání (dne 4. 2. 2011) podal, a to souběžně s ústavní stížností, je podstatné následující.

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích (zde o dovolání) je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, případně i řízení, které má být vedeno posléze, vydal-li dovolací soud rozhodnutí kasační a věc vrátil nižší soudní instanci. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno; ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat, přičemž v řízení, jež probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné.

Úkolem Ústavního soudu není (s výjimkami zde nepodstatnými) měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.

To platí logicky i tehdy, jestliže stěžovatel podal dovolání (viz § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, citovaný výše), neboť též ono je nadáno potenciálem vyvolat meritorní rozhodnutí, případně s kasačními účinky, a tím - v obecné rovině - i způsobilostí dosíci obdobné nápravy, kterou stěžovatel sleduje rovněž podanou ústavní stížností.

Jinak řečeno, jelikož podání ústavní stížnosti implikuje jí inherentní směřování k rozhodnutí o ní (a nikoli k "vyčkávání výsledku dovolacího řízení", ať již cestou faktickou nebo formální, včetně přerušením ústavněprávního řízení), je souběžným zahájením dovolacího řízení založeno riziko, že Ústavní soud do tohoto řízení svým rozhodnutím zasáhne, což je důsledek - jak procesně, tak z vyložených zásad ústavněprávního přezkumu - neakceptovatelný.

Výše zaznamenaný princip subsidiarity tohoto přezkumu se tedy prosazuje i zde, a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i dovolací řízení, je návrhem podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným, a musí být podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (soudcem zpravodajem) odmítnuta.

Tím je výrok usnesení odůvodněn, přičemž lze odkázat i na četná jiná rozhodnutí Ústavního soudu s obdobným závěrem (v trestních věcech kupř.

sp. zn. IV. ÚS 546/02

,

sp. zn. IV. ÚS 715/02

,

sp. zn. III. ÚS 51/03

,

sp. zn. I. ÚS 276/05

,

sp. zn. I. ÚS 136/06

,

sp. zn. II. ÚS 447/06

,

sp. zn. I. ÚS 1363/07

,

sp. zn. I. ÚS 875/08

,

sp. zn. IV. ÚS 1378/08

,

sp. zn. I. ÚS 2316/08

,

sp. zn. III. ÚS 192/09

,

sp. zn. III. ÚS 553/09

, ve věcech občanskoprávních viz usnesení

sp. zn. IV. ÚS 294/08

,

sp. zn. IV. ÚS 616/08

,

sp. zn. I. ÚS 368/04

,

sp. zn. III. ÚS 345/07

,

sp. zn. III. ÚS 654/07

,

sp. zn. III. ÚS 1102/07

,

sp. zn. II. ÚS 1974/07

,

sp. zn. II. ÚS 3232/07

,

sp. zn. IV. ÚS 2114/08

,

sp. zn. III. ÚS 2885/09

a

sp. zn. III. ÚS 198/10

, a srov. i sdělení Ústavního soudu, publikované pod č. 32/2003 Sb., jakož i rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 11. 2007 ve věci Soffer proti České republice, stížnost č. 31419/04).

Je přiléhavé již jen doplnit, že dostupnost ústavní stížnosti stěžovateli tím není dotčena.

Bude-li totiž posléze dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e), popř. f) tr. řádu, běží mu nová lhůta k ústavní stížnosti od doručení takového usnesení, a to platí stejně tak (tím spíše) v případě, že dovolací soud o dovolání rozhodne věcně, a zamítne je, neboť pak bylo rozhodnutím o posledním opravném prostředku, jež stěžovateli příslušel (pakliže na základě podaného dovolání dovolací soud napadené rozhodnutí nižšího soudu zruší, nastane situace identická se současnou potud, že řízení před obecnými soudy nadále probíhá - viz výše).

Nelze ovšem vyloučit, že se v dovolacím řízení posléze ukáže, že dovolání stěžovatele nebylo efektivním opravným prostředkem, tedy prostředkem řádně - v souladu s příslušnými procesními předpisy - uplatněným, kupříkladu proto, že bylo objektivně nepřípustné, bylo podáno z jiných než přípustných dovolacích důvodů, anebo bylo podáním kvalifikovaně vadným, případně i podáním opožděným [srov. § 265i odst. 1 písm. a) - d) tr. řádu]. Takové situace nezbývá interpretovat než tak, že je tím zpochybněn - a to dodatečně - implicitní předpoklad, na jehož podkladě Ústavní soud o nepřípustnosti původní ústavní stížnosti rozhodl, totiž že podané dovolání (naopak) je způsobilé otevřít relevantní řízení, ve vztahu k němuž je řízení o ústavní stížnosti řízením subsidiárním. Ústavní stížnost, nově podanou v zákonné lhůtě po rozhodnutí dovolacího soudu, Ústavní soud proto projedná, neboť není přijatelné, aby - zjednodušeně řečeno - prvotní ústavní stížnost odmítl jako "předčasnou" a následnou pak jako "opožděnou". Jiné řešení k dispozici není, neboť splnění procesních podmínek, jež otevírá prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu, Ústavní soud sám posuzovat nemůže. Z popsaných alternativ odmítnutého dovolání mohou vyvstat stěžovateli nepříznivé důsledky v případě, že podat dovolání bylo obligatorní (aby vyhověl požadavku zakotvenému v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), avšak stěžovatel tak učinil procesně neregulérně, neboť to je nevyhnutelné postavit naroveň situaci, kdy dovolání nepodal vůbec.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2011

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj