Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3683/10 ECLI:CZ:US:2011:1.US.3683.10.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation rules.

Numero d'incarto I.ÚS 3683/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ing. P. Ch. against prior Supreme Court decisions. The petitioner repeatedly failed to engage a mandatory lawyer despite prior warnings and over a century of submissions. The court deemed further instructions on representation ineffective and formalistic given the petitioner's history.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court § 30 para. 1; § 43 para. 1 lit. a): Mandatory lawyer representation in constitutional proceedings is a strict requirement; repeated failure to comply justifies dismissal without further individual warnings.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal legal counsel requirement repeated procedural violations Constitutional Court rules

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law on the Constitutional Court § 30 para. 1
Law on the Constitutional Court § 43 para. 1 lit. a)

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. P. Ch., proti usnesení Nejvyššího soudu z 23. 9. 2010, č.j. 30 Cdo 2752/2010-162, a proti rozhodnutím tomuto usnesení předcházejícím, proti usnesení Nejvyššího soudu z 30. 7. 2010, č.j. 30 Cdo 2369/201-174, a proti rozhodnutím tomuto usnesení předcházejícím, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 27. 12. 2010 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Požadoval též prodloužení lhůty k doplnění svého podání o 60 až 90 dnů.

Stěžovatel v příloze k ústavní stížnosti rovněž namítl podjatost soudce zpravodaje, jakož i ostatních členů I. senátu. To však blíže nespecifikoval. Proto soudce zpravodaj před rozhodnutím o věci samé předložil stěžovatelovu ústavní stížnost II. senátu Ústavního soudu, aby rozhodl, zda je či není vyloučený z projednávání této ústavní stížnosti. Usnesením ze dne 10. 2. 2011,

sp. zn. I. ÚS 3683/10

, II. senát Ústavního soudu rozhodl tak, že soudce zpravodaj Vojen Güttler není vyloučen z projednávání této ústavní stížnosti.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Shledal, že tomu tak není.

Stěžovatel opakovaně nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým i právnickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2002 Ústavnímu soudu přes 100 ústavních stížností a v mnoha řízeních o nich byl přitom již vícekrát a dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon k podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (srov. např. poučení u ústavní stížnosti evidované pod sp. zn. III ÚS 2292/08 a mnohé další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat při odstraňování vad ústavní stížnosti (srov. již také např. usnesení Ústavního soudu ve věci téhož stěžovatele

sp. zn. IV. ÚS 2725/10

z 23. 9. 2010). Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již vady neobsahovalo.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. března 2011

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj