Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 839/10 ECLI:CZ:US:2011:4.US.839.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property rights and fair trial in execution proceedings.

Numero d'incarto IV.ÚS 839/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the Constitutional Complaint filed by the City of Karviná against lower court decisions regarding execution costs. The complainant argued that the courts violated his right to a fair trial and property rights by holding him liable for execution expenses after the execution title became unenforceable. The court dismissed the complaint because the lower courts acted within their authority, the arguments did not exceed the scope of subordinate law, and the case was deemed trivial for constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court; Charter of Fundamental Rights and Freedoms: The Constitutional Court does not replace ordinary courts in assessing fault in execution proceedings unless there is a clear violation of constitutional principles, and mere disagreement with lower court conclusions does not constitute a fundamental rights infringement.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal execution proceedings liability property rights protection fair trial rights subordinate law interpretation trivial case exclusion judicial independence

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Act No. 200/1990 Coll. on Offences
Act No. 99/1963 Coll. on the Administration of Justice

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Statutárního města Karviná, se sídlem Karviná-Fryštát, Fryštátská 72/1, zastoupeného JUDr. Dagmar Soukenkovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Čs. Legií 1364/20, proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 15. října 2009 č. j. 49 Nc 2615/2008-11, výrokové části III. a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. prosince 2009 č. j. 9 Co 1214/2009-22, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými mělo být podle jeho tvrzení zasaženo do jeho základního práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel má za to, že v řízení, které vydání napadených rozhodnutí předcházelo, nebyl respektován čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. Z podané ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Karviné (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 15. října 2009 č. j. 49 Nc 2615/2008-11 zastavil nařízenou exekuci oprávněného stěžovatele proti povinnému, a to pro peněžité plnění představující pokutu uloženou dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (výrok I.). Dále okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a stěžovateli uložil zaplatit pověřenému soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 7 735,- Kč (výrok III.). Důvodem k zastavení exekuce bylo podání stěžovatele, který navrhl exekuci zastavit, neboť "právo na výkon předmětného exekučního titulu zaniklo" (§ 88 zákona č. 200/1990 Sb.). Stěžovatel však nesouhlasil s uloženou povinností zaplatit náklady exekuce a proto podal proti výroku III. odvolání. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 16. prosince 2009 č. j. 9 Co 1214/2009-22 rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadené části potvrdil jako věcně správné.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že rozhodnutí ve věci rozhodujících soudů jsou v rozporu se zákonem a vyslovil nesouhlas s jejich závěry, že je to on, který vůči povinnému či soudnímu exekutorovi procesně odpovídá za to, že exekuční titul bude vykonatelný po celou dobu exekučního řízení a že zavinil zastavení exekuce. Podle tvrzení stěžovatele nelze spatřovat zavinění na jeho straně za situace, kdy zhruba 10 měsíců po zahájení řízení pozbyl exekuční titul vykonatelnosti a na konkrétní průběh exekučního řízení neměl vliv a měl by to být naopak povinný, který by měl být zavázán k povinnosti náhrady nákladů exekuce.

III. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů exekuce v případě zastavení exekuce ve vztahu k zachování práva na spravedlivý proces se Ústavní soud již opakovaně zabýval. Na posuzovanou věc, tedy na procesně právní (nákladový) vztah mezi oprávněným a exekutorem, se vztahuje ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v jehož větě prvé je stanoveno, že "dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil". Výše odměny exekutora a náhrada hotových výdajů jsou pak upraveny v ustanovení § 11 odst. 4 a § 13 odst. 1 prováděcí vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění vyhlášky č. 330/2008 Sb.

Ústavní soud opakovaně judikoval, že v zásadě nezasahuje do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy a již proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Z tohoto principu vychází Ústavní soud i v řízení o této konkrétní ústavní stížnosti. Posláním Ústavního soudu tedy není, aby v rámci své rozhodovací činnosti namísto ochrany ústavnosti (článek 83 Ústavy) v každém jednotlivém případě posuzoval míru zavinění oprávněného či povinného na zastavení exekuce tak, jak byla provedena oběma obecnými soudy. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře respektuje, že k výkladu norem podústavního práva jsou povolány především obecné soudy, které nejsou zbaveny povinnosti interpretovat tyto normy ústavně konformním způsobem.

Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí jsou dostatečným, logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. V interpretaci aplikovaných ustanovení exekučního řádu a prováděcí vyhlášky o odměně a náhradách soudního exekutora ani v závěrech učiněných obecnými soudy neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

K argumentaci stěžovatele tvrzením, že postupem soudů bylo zasaženo do jeho práva vlastnického, jehož stejný obsah a ochranu pro všechny vlastníky zaručuje čl. 11 odst. 1 Listiny, Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích opakovaně vyložil, že nemůže jít o ochranu vlastnického práva tam, kde toto právo nevzniklo, ale nejprve (např. rozhodnutím soudu) vzniknout má. Nemůže-li být předmětem ochrany Ústavního soudu vlastnické právo jako právo věcné, pouze tvrzené, tím spíše se pak nelze této ochrany dovolávat v případě uložené povinnosti k náhradě nákladů exekuce.

Ústavní soud nadto konstatuje, že vzhledem k výši částky nákladů exekuce lze věc v rovině ústavněprávního přezkumu označit jako bagatelní a již tato skutečnost sama o sobě vylučuje její posun do ústavněprávní roviny a činí tak návrh zjevně neopodstatněným (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. října 2009

sp. zn. II. ÚS 2538/09

dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které obecné soudy v řízení vyvodily, nelze pak samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 14. března 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu