Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation rules.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by F. O. against a Supreme Administrative Court decision. The applicant repeatedly failed to comply with the mandatory requirement for legal representation by an advocate under the Constitutional Court Act, despite having submitted dozens of similar complaints and receiving prior warnings. The court ruled that repeated failure to adhere to these formalities justified the dismissal without oral proceedings, as the applicant's conduct demonstrated a clear disregard for the procedural rules.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1; § 43 para. 1 lit. a): The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without oral proceedings if the applicant repeatedly fails to comply with mandatory legal representation requirements, considering such failure to correct the filing as detrimental to the applicant's own interest.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti F. O., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. února 2011, č. j. 8 As 71/2010-39, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 8. 3. 2011 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel opakovaně nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým i právnickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem (na této skutečnosti nemění nic ani to, že stěžovatel přiložil k ústavní stížnosti - kterou si zjevně sepsal sám - plnou moc, kterou udělil právnímu zástupci pro zastupovaní ve věci evidované podle stěžovatele pod jinou sp. zn. "3 US 141/1993". Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal Ústavnímu soudu již několik desítek ústavních stížností a v mnoha řízeních o nich byl již vícekrát a dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon k podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (srov. např. usnesení Ústavního soudu
III. ÚS 3293/10
ze dne 12. 1. 2011 a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby vady svého podání odstranil, resp. aby další jeho podání již vady neobsahovalo.
Ústavní soud zastává ustálený názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli poučení, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. března 2011
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj