Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 98/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.98.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unfair process in enforcement proceedings due to lack of valid service.

Numero d'incarto I.ÚS 98/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions ordering enforcement. The applicant argued that the enforcement title was invalid due to improper service and lack of a guardian, claiming a violation of fair trial rights. The court rejected these claims, finding no constitutional error as the lower courts properly addressed the service issues and the applicant's disagreement with the outcome does not constitute a constitutional violation.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review ordinary court decisions unless fundamental rights are violated, and mere disagreement with a decision does not justify a constitutional complaint.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal enforcement proceedings service of documents fair trial rights Constitutional Court jurisdiction unfair process claim procedural due process

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Law No. 592/1992 Coll. on insurance on general health insurance
Law No. 48/1997 Coll. on public health insurance

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Ž., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Malá 6, proti usnesení Okresního soudu Plzeň -město ze dne 22. 2. 2008, čj. 73 Nc 838/2008 - 3, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 10. 2008, čj. 14 Co 455/2008 - 16, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2010, čj. 20 Cdo 3576/2009 - 35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozhodnutí, vydaných v exekučním řízení. Argumentace stěžovatele spočívá v tvrzení, že exekuční titul mu nebyl řádně doručen, není tedy pravomocný a vykonatelný, takže nelze na jeho základě nařídit exekuci. Obecným soudům dále vytkl, že mu, jako osobě neznámého pobytu, nebyl ustanoven opatrovník a že v jeho případě nebyly splněny podmínky pro doručování veřejnou vyhláškou. Stěžovatel tvrdí, že vydáním napadených rozhodnutí bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

Z připojených listin vyplývá, že napadeným usnesením Okresní soud Plzeň - město nařídil, podle vykonatelného platebního výměru Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, OP VZP Plzeň - město, k vymožení částky 3.000,- Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněné, exekuci na majetek stěžovatele. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni, jako odvolací soud, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, protože námitku stěžovatele o nedoručení platebního výměru neshledal důvodnou. Dospěl k závěru, že exekuční titul byl stěžovateli (za situace, kdy se mu nepodařilo doručit platební výměr ani náhradním způsobem a jiné místo, kde se stěžovatel zdržuje, nebylo známo a stěžovatel jej neuvedl ani ve svém odvolání) doručen veřejnou vyhláškou ze dne 11. 5. 2007, v souladu s § 26d odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a § 53b zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Stěžovatel podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je polemika stěžovatele o nedostatcích exekučního titulu v předmětném exekučním řízení. V ústavní stížnosti nepředložil žádnou argumentaci, která by věc jakkoliv "posunula" do ústavně právní roviny.

Ústavní soud prostřednictvím své judikatury již mnohokrát konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do ní je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem.

Po prostudování napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že v rozhodnutích obecných soudů nelze nalézt pochybení, která by svědčila o porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Odvolací soud se důkladně zabýval způsobilostí uvedeného exekučního titulu, jakož i dalšími podmínkami nařízení exekuce. Své rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnil, přičemž se zabýval všemi námitkami stěžovatele, které byly opět vzneseny i v ústavní stížnosti. Nejvyšší soud logicky odůvodnil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní právní význam. Ústavní soud nemá, co by rozhodnutím obecných soudů z hlediska ústavněprávního vytknul a v dalším jen odkazuje na odůvodnění jejich rozhodnutí.

Ústavní soud tedy neshledal, že by se obecné soudy dopustily porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, jak tvrdí v ústavní stížnosti. Napadená rozhodnutí obecných soudů jsou řádně a pečlivě odůvodněna a jsou vydána v souladu s principy hlavy páté Listiny. Skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje s jejich závěry, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu