Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 343/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.343.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding administrative court's decision on litigation costs as not violating fundamental rights.

Numero d'incarto III.ÚS 343/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint challenging a lower court's refusal to award litigation costs. The applicant argued that the court's interpretation of administrative procedure rules violated her fundamental rights, but the Constitutional Court found that disputes over litigation costs generally do not reach the threshold of fundamental rights violations. Consequently, the Court held that the lower court's decision was constitutionally compliant and dismissed the complaint without a merits review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu; Ústava ČR; Listina základních práv a svobod; Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod: Spor o náhradu nákladů řízení obvykle nedosahuje intenzity porušování základních práv a svobod a nepřísluší předmět ústavní ochrany.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal litigation costs award fundamental rights violation administrative procedure law Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Article 1(1) of the Constitution of the Czech Republic
Article 36(1) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 37(3) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 6(1) of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
Section 60(3) of the Administrative Court Procedure Act

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 10/98
Constitutional court dismissed constitutional complaint regarding court costs allocation as not a fundamental rights violation.
II. ÚS 130/98
Constitutional Court dismisses appeal for lack of detailed reasoning on litigation costs as standard legal issue.
I. ÚS 30/02
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs and alleged bias as unfounded.
IV. ÚS 303/02
Constitutional Court dismisses appeal on court costs, ruling ordinary court discretion is not a fundamental rights violation.
III. ÚS 255/05
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court costs allocation under § 150 of Civil Procedure Code.
I. ÚS 457/05
Constitutional Court dismisses appeal claiming regional court violated rights by awarding litigation costs to the losing party.
III. ÚS 224/98
Constitutional Court of Czech Republic annuls lower court rulings for erroneous application of property restitution law.
II. ÚS 598/2000
Constitutional Court allows constitutional complaint by annulling lower court decision on litigation costs due to incorrect valuation of property subject matter.
III. ÚS 727/2000
Constitutional Court annuls regional court ruling on litigation costs due to failure to justify special diligence exception.
III. ÚS 619/2000
Constitutional Court annuls lower court costs ruling due to procedural error causing unnecessary expenses violating fair trial rights.
I. ÚS 633/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil procedure costs and fair trial rights. The court finds no arbitrary discretion in lower courts' decisions. The applicant failed to prove the lower courts acted arbitrarily or without reason. The court ruled that the lower courts' interpretation of the Civil Procedure Code was not arbitrary. The court held that the lower courts did not violate the right to a fair trial. The court concluded that the lower courts' decision was constitutionally compliant. The court determined that the applicant's claim lacked legal basis. The court rejected the applicant's request for constitutional review. The court affirmed the lower courts' jurisdiction and decision. The court emphasized the limits of constitutional review in civil cases.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 10. března 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. H. P., právně zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou AK se sídlem Blanická 19, 772 00 Olomouc, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2010 č. j. 8 A 244/2010-29, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. února 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení výroku pod bodem II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2010 č. j. 8 A 244/2010-29, a to pro porušení článku 1 odst. 1 Ústavy České republiky, článku 36 odst. 1 a článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a dále článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného správního orgánu ve věci svého návrhu ze dne 20. září 2010, jímž navrhla přijetí opatření proti nečinnosti Národního památkového ústavu jako povinného subjektu podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a to v řízení o stížnosti žalobkyně ze dne 25. srpna 2010 proti výši úhrady za poskytnutí informací o jeho působnosti jakožto pronajímatele státního nemovitého majetku - bytů, jež od Národního památkového ústavu žádala dne 10. srpna 2010.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2010 č. j. 8 A 244/2010-29 bylo ve výroku pod bodem I řízení z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno, a ve výroku pod bodem II bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil městský soud odkazem na ust. § 60 odst. 3 věta první soudního řádu správního, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Návrhu žalobkyně, aby jí soud přiznal náhradu nákladů řízení, protože svou žalobu vzala zpět poté, co Ministerstvo kultury již zjednalo nápravu, soud nevyhověl, neboť neshledal podmínky pro uplatnění věty druhé ust. § 60 odst. 3 soudního řádu správního.

II. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že výklad, který zaujal soud, podle něhož předpokladem přiznání nákladů řízení v případě důvodně podané žaloby proti nečinnosti je předchozí zjištění žalobce, který správní orgán je nečinný, tedy zda povinný subjekt dodržel zákonný postup vyplývající z ust. § 16a odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, by znamenal zcela zásadní porušení principu předvídatelnosti a principu "dobré správy". Stěžovatelka je toho názoru, že při posuzování její žaloby proti nečinnosti z hlediska "důvodnosti" a tomu odpovídajícího nároku na přiznání nákladů řízení jí nemůže jít k tíži, že neprokázala "aktivitu" žalovaného v odstraňování nečinnosti, jestliže spoléhala na předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci a na to, "že ve své důvěře v platné právo nebude nikdo zklamán" a tedy nemá ani povinnost prokazovat eventuální chyby orgánů veřejné moci v řízení o její žádosti o informaci a nesprávný úřední postup těchto orgánů.

III. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, a opakovaně k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

sp. zn. II. ÚS 130/98

,

sp. zn. I. ÚS 30/02

,

sp. zn. IV. ÚS 303/02

,

sp. zn. III. ÚS 255/05

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů; zobrazují se zde aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 457/05

). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou výjimečné (např.

sp. zn. III. ÚS 224/98

,

sp. zn. II. ÚS 598/2000

,

sp. zn. III. ÚS 727/2000

,

sp. zn. III. ÚS 619/2000

,

sp. zn. I. ÚS 633/05

).

Ústavní soud ověřil, že v projednávané věci byly dodrženy požadavky vyplývající z výše vymezeného rámce ústavního přezkumu případů věcně obdobných projednávané věci. Ústavní soud nezjistil ústavně nekonformní interpretaci aplikovaných procesních ustanovení, náhrady nákladů řízení se týkajících. Nelze tedy rozhodnutí Městského soudu v Praze hodnotit jako rozhodnutí svévolné či vykazující prvky libovůle. Městský soud v Praze své rozhodnutí řádným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Napadené rozhodnutí považuje Ústavní soud za ústavně konformní.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. března 2011

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu