Constitutional Court dismisses appeal on bagatelnity grounds despite procedural transparency defects in small claims case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by ASKO-NÁBYTEK against a district court ruling ordering payment of 325 CZK and procedural costs. The appellant argued the lower court failed to address his evidence and arguments, creating a lack of transparency in a small-amount dispute. The Court acknowledged procedural flaws but ruled the case was not sufficiently extreme to warrant intervention, citing established jurisprudence excluding constitutional review for bagatelní matters.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible for bagatelní cases unless the lower court's decision is extremely extreme.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti ASKO-NÁBYTEK, spol. s r. o. se sídlem v Praze 10, Štěrboholy, Nákupní 444/6, zastoupené Mgr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 26 C 172/2010 ze dne 24. 11. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy ČR, napadá v záhlaví označený rozsudek a domáhá se jeho zrušení.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu napadeného rozhodnutí, byla rozsudkem shora jmenovaného soudu stěžovateli jako žalovanému stanovena povinnost v určené lhůtě zaplatit žalobci částku 325,- Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení v částce 7.363,- Kč. Žalobcem v řízení proti stěžovateli uplatněná částka 325,- Kč představovala podle žalobce jeho náklady (cestovné) spojené s uplatněním reklamace židle zakoupené u stěžovatele, kteroužto částku žalobci soud přiznal, když jak patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí učinil závěr, že reklamace byla uplatněna v zákonem stanovené lhůtě.
Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel po popisu procesního průběhu dané věci s odvoláním na judikaturu Ústavního soudu, z níž cituje, obecnému soudu vytýká netransparentnost rozhodnutí. S výjimkou jediné se totiž soud nijak nezabýval jím uplatněnými námitkami, a to ani při ústním jednání ani v písemném vyhotovení rozsudku, natož aby se s nimi vypořádal, přitom stěžovatel mohl, jak dále uvedl, také oprávněně vycházet z toho, že jeho námitky považuje soud za relevantní, pokud byly prováděny důkazy, které ke svým námitkám stěžovatel označil, a rozsudek je tak pro stěžovatele překvapivý. V podstatě z těchto, v ústavní stížnosti rozvedených důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a konstatování porušení shora označených práv.
Ústavní soud, poté, co se seznámil s argumentací ústavní stížnosti a obsahem napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.
Jakkoliv třeba stěžovateli přisvědčit v tom, že napadené rozhodnutí neodpovídá požadavkům zákona na odůvodnění soudních rozhodnutí, tj. v daném případě požadavkům kladeným ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. na odůvodnění rozhodnutí ve zkrácené verzi, neboť zcela postrádá závěr o skutkovém stavu pokud jde o výši stěžovatelem zpochybňovaných soudem však přiznaných nutných nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady, a lze i připustit, že rozhodnutí mohlo být pro stěžovatele s ohledem na jím popsaný způsob provedení dokazování také překvapivým, nelze na druhé straně přehlížet fakt, i stěžovatelem vnímaný, totiž fakt, že jde o věc bagatelní. V poměru k tomuto typu věcí již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že u věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (rozhodnutí ve věci
sp. zn. IV. ÚS 695/01
,
III.ÚS 405/04
, obdobně další
sp. zn. IV. ÚS 248/01
,
IV. ÚS 8/01
,
IV. ÚS 185/98
). Přesvědčení stěžovatele, že v dané věci jde o případ natolik extrémní, že uvedenou judikaturu Ústavního soudu týkající se věcí "bagatelních" nelze použít, Ústavní soud nesdílí. Věci stěžovatelem v ústavní stížnosti označované, z nichž pouze u dvou (
sp. zn. III. ÚS 173/02
a
I. ÚS 1744/10
) šlo o věci bagatelní, s věcí nyní Ústavním soudem posuzovanou, s ohledem na skutkové okolnosti případů včetně významu dokazovaných a soudem nezhodnocených tvrzení i s přihlédnutím k předmětu řízení v této věci - částka 325,- Kč, která má být zaplacena obchodní organizací v reklamaci koupeného zboží úspěšnému žalobci - srovnatelné nejsou. Ústavní soud je, jak již uvedeno, přesvědčen o tom, že v posuzovaném případě přes vytýkané nedostatky v postupu obecného soudu nejde o případ natolik extrémní, že by vyžadoval jeho zásahu a odkazuje proto na svou judikaturu bagatelních věcí se týkající, stěžovateli, jak patrno z ústavní stížnosti, známou.
Z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako neopodstatněná odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 14. března 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu