Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 544/11 ECLI:CZ:US:2011:4.US.544.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses lawyer's appeal claiming lower court misinterpreted fee regulations regarding legal services.

Numero d'incarto IV.ÚS 544/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a lawyer against lower court decisions regarding his legal fees. The applicant argued that courts incorrectly calculated fees based only on the principal amount rather than including incidental costs, and that advice services require a specific procedural act to be compensated. The court ruled that it lacks jurisdiction to review the substantive correctness of ordinary court decisions and found the complaint clearly unfounded since the appellate court had already corrected the fee calculation, which the Constitutional Court deemed constitutionally compliant.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 177/1996 Coll., on lawyers' fees; The Constitutional Court does not review the substantive correctness of ordinary court decisions and dismisses complaints where the lower courts' interpretation of fee regulations is not a violation of fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction lawyer fee calculation legal services remuneration ordinary court review fundamental rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Law No. 177/1996 Coll., on lawyers' fees and allowances

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Kůrky ve věci stěžovatele JUDr. P. C., advokáta, zastoupeného JUDr. Pavlem Štěpánkem, advokátem, Advokátní kancelář v Prostějově, Havlíčkova 7, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. 5. 2010 č. j. 6 C 154/2005-117 a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2010 č. j. 17 Co 286/2010-126, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 18. 2. 2001 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností jako soudem ustanovený zástupce z řad advokátů domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, jimiž mu byla podle jeho názoru přiznána odměna za zastupování v nesprávné výši. Konkrétně obecné soudy podle názoru stěžovatele nesprávně aplikovaly § 8 a § 11 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen "advokátní tarif"). Podle stěžovatele by totiž citované ustanovení § 8 mělo být vyloženo tak, že výše odměny by měla být vypočtená nejen ze samotné výše peněžitého plnění, ale i z jeho příslušenství, vždy podle aktuální výše v době započetí úkonu. Při určení výše odměny pro další poradu s klientem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu dále soudy podle stěžovatele nesprávně dovodily, že pro přiznání odměny za tento typ služby je nutno, aby porady vyústily v konkrétní procesní úkon.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn. III. ÚS 23/93

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn. IV. ÚS 188/94

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není totiž součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, takže jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních.

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá ochrany svého základního práva "na legitimní očekávání nabytí majetku, které spadá pod ochranu čl. 1 Dodatkového protokolu v Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod" (citováno podle ústavní stížnosti). Ústavní soud tedy přezkoumal z tohoto hlediska napadená rozhodnutí, i řízení, z něhož tato rozhodnutí vzešla a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je částečně zjevně neopodstatněná.

Co se týká odměny ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, pak shora citované rozhodnutí prvostupňového soudu v tomto směru korigoval již odvolací soud, neboť neshledal úvahy prvostupňového soudu, stejně jako stěžovatel, správnými. Závěry odvolacího soudu přitom Ústavní soud považuje, co se této otázky týká, za ústavněkonformní.

K výkladu § 8 advokátního tarifu se Ústavní soud vyjádřil mimo jiné v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 621/2000

ze dne 16. 2. 2001 (dostupné na http://nalus.usoud.cz). Při zohlednění hledisek tam uvedených má Ústavní soud za to, že v projednávané věci není dán prostor pro to, aby zasahoval do interpretace obecnými soudy ve věci stěžovatele zvolené.

Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatele, daná mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 7. března 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu