Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs ruling as accessory to main judgment.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by two applicants against a regional court decision on litigation costs. The applicants argued that the lower court violated their right to a fair process by mechanically awarding costs without a comprehensive assessment of the case merits. The court ruled that the cost decision is accessory to the main judgment and was properly reasoned based on the applicants' partial failure in the underlying dispute.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Decisions on litigation costs are accessory to the main judgment and require extraordinary circumstances involving extreme procedural violations to be overturned.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelů 1) Ing. J. B. a 2) R. B., zastoupených Mgr. Martinou Dobešovou, advokátkou se sídlem Křenová 71, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. října 2010 č. j. 69 Co 363/2010-292, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelé napadli v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jímž byl k jejich odvolání (I.) potvrzen výrok III. rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 7. června 2010 č. j. 7 C 284/2007-266 o nákladech řízení, (II.) změněn výrok IV. a V. citovaného rozsudku o nákladech řízení (o povinnosti nahradit náklady řízení státu), a dále (III.) rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
Stěžovatelé tvrdili, že odvolací soud zasáhl do jejich ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces. Mělo se tak stát tím, že dle jejich přesvědčení v rozporu s judikaturou Ústavního soudu podložil rozhodnutí o nákladech řízení "mechanickým posuzováním výsledků sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci" (nálezy
sp. zn. I. ÚS 257/05
,
IV. ÚS 1/04
). V kontextu uvedeného stěžovatelé v návrhu zrekapitulovali věcnou genezi předmětného řízení a následně se domáhali, aby Ústavní soud v záhlaví označené rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem (ke svévoli) nebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 259/05
,
I. ÚS 351/05
,
II. ÚS 549/06
,
I. ÚS 1056/07
,
III. ÚS 1817/07
,
I. ÚS 1030/08
,
II. ÚS 622/10
a další).
Výrok o náhradě nákladů řízení, proti němuž svou kritikou stěžovatelé brojí, je ve vztahu k rozhodnutí o věci samé z povahy věci výrokem akcesorickým. Nutno zdůraznit, že je odůvodněn způsobem, jež se pohybuje v rámci argumentačního pole ustanovením § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. vymezeným. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci řádně (transparentně) vyložil, proč podřazení pod dikci § 142 odst. 3 o. s. ř. v daném případě nepřichází v úvahu. S ohledem na povahu předmětu řízení i výsledek sporu konstatoval jednak, že výše plnění nezávisela toliko na znaleckém posudku nebo úvaze soudu, ale vycházela z regulované ceny za nájem pozemku dle příslušného předpisu, jednak že stěžovatelé nebyli zcela úspěšní ani v základu nároku, když za část žalovaného období (co do částky 64.920,- Kč) byla žaloba (rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 2. dubna 2008 č. j. 6 C 284/2007-65) zcela zamítnuta.
Odůvodnění napadeného rozhodnutí lze takto považovat za ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) a v podrobnostech na ně odkázat.
Poukazy na nálezy Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 257/05
a
IV. ÚS 1/04
nejsou případné potud, že podstata jejich rozhodovacích důvodů míjí argumentační linii, na níž odůvodnění o nákladech řízení v záležitosti stěžovatelů je vystavěno; (co do posuzované situace) v prvním z nich byl dán plný úspěch v právním základu sporu a ve druhém se jednalo po meritorní stránce o plný úspěch ve věci.
Pakliže stěžovatelům se zásah do jejich ústavně zaručených základních práv prokázat nepodařilo, bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu