Constitutional court dismisses appeal claiming unfair trial due to witness testimony and evidence issues.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding a civil judgment. The applicant argued that witnesses and documentary evidence were improperly handled, violating her right to a fair trial. The court found no violation because the Supreme Court thoroughly justified its decision on the contract's validity and the lower courts did not breach procedural rules.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the Constitutional Court finds it manifestly unfounded, as was the case here where no violation of fundamental rights was established.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky D. K., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Ostrava, Josefa Skupy 1639/21, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 10. 2010 sp. zn. 23 Cdo 178/2010, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. 8 Cmo 429/2008 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 37 Cm 128/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označených rozhodnutí, kterými dle jejího přesvědčením byla porušena práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázala na svá předcházející ústní podání a důkazní návrhy učiněné v prvoinstančním, odvolacím i dovolacím řízení, na průběh jednání soudů a uvedla, že všechny navrhované výslechy svědků, jakož i navrhované listinné důkazy provedeny soudy nebyly, čímž se proto cítí dotčena v právu na spravedlivý proces.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního a jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů 93.
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práva, které stěžovatelka v podání označila, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud dovolání, v němž žalobkyně, nyní stěžovatelka, namítala nesprávné hodnocení smlouvy o dílo (uzavřené se žalovanými), když tuto i odvolací soud považoval za neplatnou, opodstatněně odmítl jako nepřípustné. V odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč má závěry soudu při hodnocení smlouvy o dílo, o kterou stěžovatelka opírala svou žalobu, za správné, i proč dospěl k rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání, opírajícího se o domněnku a tvrzení, že napadené rozhodnutí má dle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu po právní stránce zásadní význam. Na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, jakož i rozsudku Vrchního osudu v Olomouci, kterým byl potvrzen výrok soudu I. stupně o zamítnutí žaloby stěžovatelky a žalobce K. V. na uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobcům částku 692.126,- Kč, lze v dalším odkázat. K tvrzení o nedostatečném dokazování v předmětném řízení nutno dodat, že v postupu soudů nerespektování obsahu § 132 občanského soudního řádu shledáno nebylo.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu