Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 510/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.510.11.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as unconstitutional review is subsidiary to civil annulment action for confusion.

Numero d'incarto III.ÚS 510/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by R. T. against a district court judgment appointing a guardian ad litem. The petitioner argued that the appointment violated his rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms because the statutory conditions for appointing a guardian for a person of unknown residence were not met. The court held that the petitioner failed to exhaust available procedural remedies, specifically the civil action for annulment of a judgment due to confusion, which serves as the primary legal avenue before constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, establishing the principle of subsidiarity in constitutional review.

Parole chiave

Generato dall'IA
subsidiarity principle exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility action for confusion guardian ad litem appointment Charter of Fundamental Rights procedural exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
§ 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu
Podle § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, ve znění zákona č.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené (zásadu subsidiarity ústavní stížnosti) proto Ústavní soud postupoval dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem v Praze 1, Králodvorská 16, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 6 C 1623/2005 (bez uvedení data stěžovatelem), takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 14. 2. 2011 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 6 C 1623/2005 (stěžovatel neuvedl datum vydání rozsudku), neboť měla být porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel uvedl, že se v roce 2010 dozvěděl o tom, že proti němu probíhalo u obvodního soudu občanskoprávní řízení, jež bylo ukončeno rozsudkem. Namítl, že obvodní soud stěžovateli v řízení ustanovil opatrovníka dle § 29 odst. 3 občanského soudního řádu, aniž by pro tento postup byly splněny podmínky. Tvrdí, že nebylo provedeno žádné šetření ohledně pobytu stěžovatele, vyjma dvou formálních dotazů na evidenci, a navíc opatrovnicí byla ustanovena zaměstnankyně soudu, což jednak představuje střet zájmů a jednak tato byla při zastupování pasivní (odkázal na nálezovou judikaturu Ústavního soudu).

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Podle § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

Namítá-li stěžovatel neexistenci předpokladů k ustanovení opatrovníka jako osobě neznámého pobytu, má tak k dispozici procesní prostředek právní

ochrany - žalobu pro zmatečnost, který je nutno vyčerpat předtím, než se může se svou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud (použitelnost předchozích nálezů Ústavního soudu je nutno hodnotit s ohledem na výše zmíněnou novelu č. 7/2009 Sb.).

S ohledem na výše uvedené (zásadu subsidiarity ústavní stížnosti) proto Ústavní soud postupoval dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2011

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu