Constitutional Court dismisses complaint for failure to comply with mandatory lawyer representation rule.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by J. K. against a Supreme Court decision. The petitioner repeatedly failed to comply with the mandatory requirement for legal representation by an advocate in proceedings before the Constitutional Court. The court deemed the repeated failure to adhere to this procedural rule as a valid ground for dismissal without a merits review.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 30 odst. 1; § 43 odst. 1 písm. a): Mandatory legal representation by an advocate is a strict condition for filing a constitutional complaint; repeated failure to comply justifies dismissal without examining the merits.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, č. . 20 Cdo 3470/2009-67, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 16. 12. 2010 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel opakovaně nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým i právnickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2004 k Ústavnímu soudu několik desítek ústavních stížností a v mnoha řízeních o nich byl již vícekrát a dostatečně poučen, jaké náležitosti zákon k podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (srov. např.
sp. zn. I. ÚS 3016/07
,
sp. zn. II. ÚS 1066/09
a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již vady neobsahovalo.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 7. února 2011
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj