Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 522/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.522.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to failure to exhaust ordinary remedies.

Numero d'incarto III.ÚS 522/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by R. T. against a civil court judgment ordering him to pay a debt. The applicant argued that the court violated his right to a fair process by appointing a guardian without proper investigation of his residence. The court ruled that the complaint was inadmissible because the applicant failed to file a necessary extraordinary remedy, a lawsuit for confusion, to challenge the procedural defect. Consequently, the Constitutional Court dismissed the complaint as the applicant had not exhausted all available legal avenues.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, including extraordinary remedies like a lawsuit for confusion.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility lawsuit for confusion procedural defect ordinary remedies guardian appointment subsidiarity of constitutional review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
§ 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu
§ 234 odst. 5 občanského soudního řádu
čl. II. bod 11. zákona č. 7/2009 Sb.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
I. ÚS 2369/07
Constitutional Court of Czechia annuls district court decisions for violating fair trial rights due to improper guardian appointment.
IV. ÚS 1778/08
Constitutional Court of Czech Republic annuls judgment for violating fair trial rights due to improper guardian appointment.
I. ÚS 1642/08
Constitutional Court annuls judgment for violating fair trial rights due to inactive and conflicted guardian appointment.
II. ÚS 460/09
Constitutional Court voids judgment for unfair process due to inadequate location search and conflict of interest in guardian appointment.
I. ÚS 3059/07
Constitutional Court of Czech Republic allows appeal by invalidly appointed guardian for absent party.
III. ÚS 1231/09
Constitutional Court annuls lower court ruling for violating fair trial rights via formal guardian appointment.
II. ÚS 171/06
Constitutional court appoints guardian for minor child in constitutional complaint regarding alimony modification.
I. ÚS 264/06
Constitutional Court of Czechia ruled that appointing a guardian without verifying residence violated the right to court protection.
II. ÚS 565/03
Constitutional court annuls lower court's guardian appointment due to insufficient search for missing person's whereabouts.
IV. ÚS 811/05
Constitutional Court annuls judgment for appointing guardian without proving unknown residence, violating right to court.
II. ÚS 629/04
Constitutional Court dismisses appeal for violation of fair trial rights due to ineffective guardian appointment.
I. ÚS 559/2000
Constitutional Court annuls lower court ruling appointing a guardian for a tenant claiming unknown residence status.
III. ÚS 769/06
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti R. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem, AK Králodvorská 16, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 4. 2002 sp. zn. 6 C 240/2002, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek obecného soudu v jeho občanskoprávní věci, neboť je přesvědčen, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 3 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel uvádí, že o existenci tohoto rozsudku, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy) 808 Kč s přísl., se dozvěděl až 15. 12. 2010 ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 8 o exekučním řízení vedeném zde pod sp. zn. 42 Nc 6544/2009.

Stěžovatel obvodnímu soudu vytýká, že mu jakožto osobě neznámého pobytu ustanovil v nalézacím řízení opatrovnici dle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř., aniž by předtím řádně provedl šetření o jeho skutečného pobytu, neboť se omezil pouze na dotaz u Centrální evidence obyvatelstva a evidence osob ve výkonu trestu odnětí svobody, a ku podpoře tvrzení o nedostatečnosti takového postupu stěžovatel poukazuje na nálezy Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 2369/07

a

IV. ÚS 1778/08

. Soud nadto nerespektoval pravidla pro ustanovení opatrovníka vyslovená v nálezech

sp. zn. I. ÚS 1642/08

,

II. ÚS 460/09

,

I. ÚS 3059/07

,

III. ÚS 1231/09

,

II. ÚS 171/06

,

I. ÚS 264/06

,

II. ÚS 565/03

,

IV. ÚS 811/05

,

II. ÚS 629/04

a

I. ÚS 559/2000

, jestliže opatrovnicí mu byla ustanovena zaměstnankyně soudu, která ve věci nečinila žádné úkony, nehájila jeho zájmy a toliko přebírala pro něj poštu.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu).

Ústavní stížnost se tedy vyznačuje tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Řečené je významné i v posuzované věci.

Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jenž nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2009, bylo jeho ustanovení § 229 odst. 1 doplněno o písm. h), podle nějž může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže mu "byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady".

Tím se stala - přímo - nepoužitelnou nejen judikatura Ústavního soudu, na niž se stěžovatel v ústavní stížnosti odvolával, nýbrž i ta její část, jež vycházela ze zdůraznění okolnosti, že nebyl-li účastníku opatrovník ustanoven "řádně", nemohlo mu být ani řádně doručeno rozhodnutí věci, čímž se mu otevírala cesta k řádným opravným prostředkům (viz kupříkladu usnesení ze dne 27. 6. 2007

sp. zn. III. ÚS 769/06

).

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží především k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (tzv. zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i v zájmu veřejném, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Důvodem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je vadný závěr o splnění podmínek zakotvených v § 29 odst. 3 o. s. ř., za nichž lze určité osobě ustanovit pro řízení opatrovníka, a to logicky včetně toho, kdo může funkci opatrovníka v konkrétní věci zastávat.

Právě takové námitky uplatnil stěžovatel v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží, uchýlil, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zahájil (opak se z ústavní stížnosti nepodává).

Jinak řečeno, již samotná kritika (bez ohledu na námitky proti obsahu vydaného rozhodnutí) procesního postupu soudu prvního stupně, že stěžovateli neměl být pro řízení ustanoven opatrovník, resp. i to, že jím neměl být zaměstnanec téhož soudu, byla ve svém důsledku objektivně použitelnou již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. proti témuž rozhodnutí, které - namísto toho - stěžovatel napadl ústavní stížností.

Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla, vyvstala situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jejích práv poskytoval.

Je pak přiléhavé stěžovateli též připomenout, že podle § 234 odst. 5 o. s. ř. lze z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) podat žalobu ve lhůtě tří měsíců od doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí, a že podle přechodného ustanovení čl. II. bodu 11. zákona č. 7/2009 Sb. platí, že "z důvodu uvedeného v novém ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona".

Proto dospěl Ústavní soud v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu výše citovaného § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a podle rovněž citovaného § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona ji soudcem zpravodajem odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2011

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj