Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to exhaust prior procedural remedies for guardian appointment.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by R. T. against a civil court judgment ordering him to pay a debt. The applicant argued that his right to a fair trial was violated because the court appointed a guardian without properly investigating his actual whereabouts, relying only on central population records. The court determined that the applicant had not exhausted available procedural remedies, specifically a lawsuit for nullity under the Civil Procedure Code, which allows challenging such appointments when conditions are not met. Consequently, the complaint was declared inadmissible because the applicant must first utilize these specific legal avenues before seeking constitutional relief.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu; § 234 odst. 5 občanského soudního řádu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to exhaust prior procedural remedies, such as a lawsuit for nullity, available to challenge the appointment of a guardian when conditions were not met.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti R. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem, AK Králodvorská 16, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 10. 2002 sp. zn. 6 C 1072/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku obecného soudu v jeho civilní věci s tím, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 3 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel uvádí, že se o existenci ústavní stížností napadeného rozsudku, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci v rozsudku specifikovanou částku, dozvěděl teprve dne 15. 12. 2010 ze sdělení zaměstnankyně Obvodního soudu pro Prahu 8 informujícího jeho právního zástupce o vykonávacím řízení sp. zn. 42 Nc 9005/2009.
Stěžovatel obvodnímu soudu vytýká, že mu jakožto osobě neznámého pobytu ustanovil v nalézacím řízení opatrovnici dle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř., aniž by předtím řádně provedl šetření stran jeho skutečného pobytu, neboť se omezil pouze na dotaz u Centrální evidence obyvatelstva a evidence osob ve výkonu trestu odnětí svobody. Na podporu svého tvrzení o nedostatečnosti takového postupu stěžovatel poukazuje na nálezy
sp. zn. I. ÚS 2369/07
a
IV. ÚS 1778/08
. Nadto dle jeho mínění soud nerespektoval pravidla pro ustanovení opatrovníka vyslovená v nálezech
sp. zn. I. ÚS 1642/08
,
II. ÚS 460/09
,
I. ÚS 3059/07
,
III. ÚS 1231/09
,
II. ÚS 171/06
,
I. ÚS 264/06
,
II. ÚS 565/03
,
IV. ÚS 811/05
,
II. ÚS 629/04
a
I. ÚS 559/2000
, neboť opatrovnicí byla ustanovena zaměstnankyně obvodního soudu, která ve věci nečinila žádné úkony, nehájila zájmy stěžovatele a toliko přebírala stěžovatelovu poštu.
V projednávané věci je námitka, že nebyly dány předpoklady pro ustanovení opatrovníka z důvodu neznámého pobytu stěžovatele, klíčová.
Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, jež z důvodů dále vyložených činí dřívější judikaturu Ústavního soudu upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo osobám, jimž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nepoužitelnou.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne, jde-li o návrh nepřípustný. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.
Podle § 234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.
Namítá-li stěžovatel neexistenci předpokladů k ustanovení opatrovníka, má tak ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení k dispozici procesní prostředek, který je nutno čerpat za účelem obrany jeho práv předtím, než se může se svou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2011
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj