Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1652/10 ECLI:CZ:US:2011:3.US.1652.10.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as premature due to pending appeal to Supreme Court under exhaustion of remedies rule.

Numero d'incarto III.ÚS 1652/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by J. Š. against lower court rulings on procedural grounds. The applicant argued for a fair trial but had simultaneously filed an appeal to the Supreme Court, which remained undecided. The court ruled that the appeal constituted the final procedural remedy, making the constitutional complaint premature and inadmissible under the exhaustion of remedies principle.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint filed while an appeal to the Supreme Court is pending is inadmissible as it fails to exhaust all statutory procedural remedies.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility supreme court appeal procedural exhaustion premature filing legal certainty inadmissible complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jak na to jmenovaný soud poukázal ve svém rozhodnutí
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. února 2011 o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Šťastným, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 448/2009 ze dne 20. 4. 2010 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 Cm 195/2007 ze dne 29. 5. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, z důvodů v ní podrobně rozvedených a s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno shora označené rozhodnutí soudu I. stupně. Současně s podáním ústavní stížnosti, jak patrno z jejího obsahu, podal stěžovatel proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu také dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, o němž tento dosud nerozhodl.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.

Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jak na to jmenovaný soud poukázal ve svém rozhodnutí

sp. zn. IV. ÚS 234/11

ze dne 10. 2. 2011, přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatelé jsou tedy povinni vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu § 75 odst. 1 věta za středníkem citovaného zákona.

Pokud stěžovatel svého práva podat mimořádný opravný prostředek využil, je nezbytné jím podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Obdobný závěr vyplývá mj. i z usnesení ze dne 18. 1. 2007

sp. zn. IV. ÚS 393/06

[Sb. n. u., sv. 44, str. 755 (757)], kterým byla jako nepřípustná odmítnuta ústavní stížnost podaná souběžně s dovoláním, obsahujícího důvody, na něž možno v části týkající se závěru o nepřípustnosti stížnosti i v této věci odkázat. Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci.

Ústavní soud nemá ani v této věci z důvodů rozvedených v již zmiňovaném usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 234/11

na rozhodnutí Nejvyššího soudu vyčkávat, a proto ústavní stížnost, aniž posuzoval její důvodnost, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu s tím ovšem, že stěžovateli zůstává možnost uplatnit ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu případně podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu i proti rozhodnutí odvolacího soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2011

Pavel Holländer

soudce zpravodaj