Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2264/09 ECLI:CZ:US:2011:4.US.2264.09.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because the applicant failed to exhaust all legal remedies.

Numero d'incarto IV.ÚS 2264/09
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Inammissibile (Inadmissible)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as inadmissible due to procedural exhaustion requirements. The applicant simultaneously filed an appeal to the Supreme Court, which the Court deemed the final legal remedy available. Consequently, the Court ruled that the complaint was premature and violated the principle of legal certainty.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed before the exhaustion of all legal remedies, including appeals to the Supreme Court.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility legal certainty principle supreme court appeal procedural prerequisites

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jak na to jmenovaný soud poukázal ve svém rozhodnutí
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 17. února 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti MUDr. E. U., zastoupené JUDr. Jáchymem Kanarkem, advokátem se sídlem v Brně, Smetanova 17, proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 37 Co 96/2008 ze dne 16. 6. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, z důvodů v ní podrobně rozvedených a s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces a práva vlastnického, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu I. stupně. Současně s podáním ústavní stížnosti, jak patrno ze sdělení Okresního soudu v Blansku, podala stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu také dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, o němž tento dosud nerozhodl.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.

Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jak na to jmenovaný soud poukázal ve svém rozhodnutí

sp. zn. IV. ÚS 234/11

ze dne 10. 2. 2011, přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatelé jsou tedy povinni vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu § 75 odst. 1 věta za středníkem citovaného zákona.

Pokud stěžovatelka svého práva podat mimořádný opravný prostředek využila, je nezbytné jí podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, které zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Obdobný závěr vyplývá mj. i z usnesení ze dne 18. 1. 2007

sp. zn. IV. ÚS 393/06

[Sb. n. u., sv. 44, str. 755 (757)], kterým byla jako nepřípustná odmítnuta ústavní stížnost podaná souběžně s dovoláním, obsahujícího důvody, na něž možno v části týkající se závěru o nepřípustnosti stížnosti i v této věci odkázat. Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci.

Ústavní soud nemá ani v této věci, z důvodů rozvedených v již zmiňovaném usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 234/11

, na rozhodnutí Nejvyššího soudu vyčkávat, a proto ústavní stížnost, aniž posuzoval její důvodnost, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu s tím, že stěžovatelce zůstává možnost uplatnit ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu a případně i proti rozhodnutí odvolacího soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2011

Pavel Holländer

soudce zpravodaj