Constitutional complaint dismissed as premature because ordinary appeal was not yet decided.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint, ruling it inadmissible due to premature filing. The applicant argued violations of fundamental rights but had already filed an ordinary appeal, which serves as the final legal remedy. The court held that reviewing the case before the Supreme Court decided the appeal would improperly substitute the ordinary courts' function.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if filed before the exhaustion of all legal remedies, including ordinary appeals, as the court cannot substitute for the ordinary judiciary.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. února 2011 ve věci navrhovatele F. R., zastoupeného JUDr. Ladislavem Zahradníkem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 351/II, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2008 sp. zn. 7 Co 2395/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že dle jeho přesvědčení došlo rozhodnutím soudu k zásahu do práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Kopií listin, adresovaných Nejvyššímu soudu ČR dne 4. 2. a 10. 2. 2009, byl Ústavní soud informován o tom, že proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo podáno dovolání, ve kterém stěžovatel navrhoval zrušení nejen rozsudku odvolacího soudu, ale také rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 1. 8. 2008 sp. zn. 5 C 664/2004.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, když ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky - stěžovatelé jsou tedy povinni vyčerpat oba druhy přípustných procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení. Z obsahu návrhu a předložených listin adresovaných Nejvyššímu soudu vyplývá, že stěžovatel svého práva podat dovolání jako mimořádný opravný prostředek využil, což nutno považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jeho návrh je proto návrhem nepřípustným. Lze dodat, že přezkum stížností napadených rozhodnutí Ústavním soudem ještě předtím, než o podaném dovolání rozhodne Nejvyšší soud, by znamenal faktické nahrazení jeho rozhodovací činnosti, čímž by Ústavní soud nepřijatelně vstoupil do soustavy obecných soudů a jeho postup by byl v rozporu s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Konečně pak, poté, co Nejvyšší soud ve věci dovolání rozhodne a stěžovatel bude mít k jeho obsahu výhrady, je dána možnost ve stanovené lhůtě proti němu ústavní stížností brojit, případně postupovat dle § 72 odst. 4 cit. zákona o Ústavním soudu.
Pro výše uvedené a s poukazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (usnesení
sp. zn. IV. ÚS 393/06
a násl.), bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2011
Pavel Holländer
soudce zpravodaj