Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3553/10 ECLI:CZ:US:2011:4.US.3553.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against administrative court rejection of unclear legal request. Steward failed to fix defects within deadline. Court found no constitutional rights violation.

Numero d'incarto IV.ÚS 3553/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Supreme Administrative Court's decision to dismiss his legal request. The applicant argued that the lower courts violated his rights by failing to address his submissions and by using incorrect mailing envelopes, yet the court found all documents were effectively delivered and the applicant responded to them. Since the applicant did not correct the vagueness of his request within the prescribed time limit, the lower courts were legally obligated to reject it, and no unconstitutional interference occurred.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court does not review the legality of ordinary court decisions unless they unconstitutionally infringe upon protected rights; a complaint is inadmissible if the applicant fails to remedy procedural defects within the set deadline.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint procedural defect deadline compliance administrative court unconstitutional interference legal request effective delivery

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
2010 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněný přípisem ze dne 23.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Janem Rejzlem, advokátem se sídlem Veselá 24, Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Na 221/2010-10 ze dne 30. 9. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dne 14. 12. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněný přípisem ze dne 23. 12. 2010, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal jednak zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Na 221/2010-10 ze dne 30. 9. 2010 a dále aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") a Nejvyššímu správnímu soudu pokračovat v porušování práv stěžovatele v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 10 Na 952/10 a přikázal jim obnovit stav existující před neoprávněným zásahem.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu tvrzení obsažených v ústavní stížnosti. Ústavní soud si za tímto účelem vyžádal spis Nejvyššího správního soudu sp. zn. Na 221/2010 a spis krajského soudu sp. zn. 10 Na 952/10.

Z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel zahájil dne 16. 4. 2010 u krajského soudu řízení o návrhu, který tento soud vyhodnotil jako obsahově nesrozumitelný a vyzval proto stěžovatele k jeho konkretizaci. Jelikož tak stěžovatel ve stanovené lhůtě neučinil, byl jeho návrh usnesením krajského soudu č. j. 10 Na 952/2010-9 ze dne 18. 5. 2010 odmítnut. Dne 31. 5. 2010 byly krajskému soudu doručeny dva přípisy stěžovatele ze dne 24. 5. 2010, adresované Nejvyššímu správnímu soudu, jež krajský soud posoudil z hlediska obsahového tak, že v nich stěžovatel mimo jiné navrhuje delegaci věci jinému soudu a současně vznáší námitku podjatosti soudců krajského soudu. Nejvyšší správní soud na základě těchto přípisů usnesením č. j. Nao 53/2010-23 ze dne 28. 6. 2010 rozhodl, že soudci krajského soudu nejsou podjatí a současně vyrozuměl stěžovatele o nemožnosti delegovat již rozhodnutou věc jinému soudu. Stěžovatel poté zaslal krajskému soudu přípis ze dne 2. 8. 2010, opět adresovaný Nejvyššímu správnímu soudu, v němž požadoval určení lhůty k provedení procesních úkonů v souvislosti s žádostí o ustanovení zástupce vznesené v podání ze dne 24. 5. 2010. Krajský soud postoupil tento přípis Nejvyššímu správnímu soudu, který posléze usnesením č. j. Na 221/2010-3 ze dne 7. 9. 2010 vyzval stěžovatele k odstranění vady návrhu, spočívající v nedostatečné specifikaci věci, k níž se jeho návrh vztahoval. Stěžovatel na výzvu reagoval přípisy ze dne 19. 9. 2010 a 20. 9. 2010, jimiž však dle názoru Nejvyššího správního soudu vytýkanou vadu neodstranil, proto Nejvyšší správní soud usnesením č. j. Na 221/2010-10 ze dne 30. 9. 2010 návrh stěžovatele ze dne 2. 8. 2010 odmítl. Posledně uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu napadl stěžovatel svou ústavní stížností.

II. Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li by takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.

Ústavní soud postup obecných soudů v projednávané věci přezkoumal, přičemž žádné pochybení, mající povahu porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, nenalezl. Stěžovatel byl v usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Na 221/2010-3 ze dne 7. 9. 2010 poučen, jakým způsobem má odstranit vady svého podání ze dne 2. 8. 2010, což však ve stanovené lhůtě neučinil. Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbylo než jeho návrh odmítnout. Namítal-li stěžovatel ve své ústavní stížnosti neúčinnost doručení některých písemností, resp. tvrdil-li, že obecné soudy těmto jeho námitkám nevěnovaly pozornost, nutno podotknout, že mu dle obsahu spisu byly veškeré relevantní písemnosti fakticky doručeny, tzn. stěžovatel je převzal a také na ně reagoval. Skutečnost, že stěžovatel nesouhlasil se způsobem, jímž mu obecné soudy písemnosti doručovaly (dle názoru stěžovatele užívaly obecné soudy při doručování nesprávné obálky), tak neměla žádný dopad na možnost uplatňování jeho procesních práv v předmětném řízení ani na jeho výsledek. Námitka, že obecné soudy svým postupem stěžovateli znemožnily žádat o ustanovení právního zástupce, rovněž neobstojí, neboť jeho podání bylo v tomto ohledu neurčité a stěžovatel ani k výzvě Nejvyššího správního soudu nápravu nezjednal. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. února 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu