Constitutional Court rejects disqualification of judge due to son's employment at opposing counsel firm.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the request to disqualify Judge Vlasta Formánková from hearing a constitutional complaint regarding election invalidity. Although her son recently joined the law firm representing the opposing party, the court found no objective grounds for disqualification given her personal lack of bias. The decision emphasized that the Constitutional Court's plenum cannot be paralyzed by potential conflicts that do not prevent a fair resolution.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu: The plenum may disqualify a judge only upon their own request, but must interpret disqualification narrowly to avoid denial of justice, especially when the plenum cannot replace a disqualified member.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy v říjnu 2010
Ústavní soud rozhodl v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Eliška Wagnerová mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů:
1. P. D.,
2. V. J.,
3. P. K.,
4. P. K.,
5. O. M.,
6. D. Š.
7. M. U. H.,
8. J. W.,
9. Strana zelených, IČ: 00409740, sídlem Stroupežnického 30, 150 00 Praha 5 - Smíchov
10. SNK Evropští demokraté, IČ: 70869553, Malá Štěpánská 7, 120 00 Praha 2 – Nové Město
11. Věci veřejné, IČ: 26599643, se sídlem Ohradní 1087, 140 00 Praha 4 – Michle,
zastoupených Pavlem Uhlem, advokátem, Kořenského 15, 150 00 Praha 5 – Smíchov, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010 č. j. 12 A 8/2010-166 a spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 27 věty druhé návětí odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů, ve znění pozdějších změn a novelizací, vedené u Ústavního soudu pod
sp. zn. Pl. ÚS 52/10
, o vyloučení soudkyně Ústavního soudu Vlasty Formánkové z projednání a rozhodování ústavní stížnosti takto:
Soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková není vyloučena z projednání a rozhodování ústavní stížnosti vedené pod
sp. zn. Pl. ÚS 52/10
.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 12. 2010 se navrhovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze. Napadeným usnesením Městský soud v Praze zamítl návrh stěžovatelů na prohlášení neplatnosti voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konaných ve dnech 15.-16. října 2010.
Vedlejší účastník řízení – Magistrát hlavního města Prahy – je v řízení před Ústavním soudem zastoupen JUDr. Romanem Felixem, advokátem advokátní kanceláře FELIX A SPOL., advokátní kancelář, s. r. o.
Podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si plénum Ústavního soudu atrahovalo rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím správního soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta (§ 90 soudního řádu správního). Toto rozhodnutí dopadá i na případ projednávané ústavní stížnosti.
Soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková předestřela plénu, aby rozhodlo o jejím případném vyloučení jako soudkyně z projednávání a rozhodování v předmětné věci. Uvedla, že důvodem, který by mohl vyvolávat pochybnosti o její nepodjatosti (§ 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), je skutečnost, že její syn před několika týdny nastoupil jako advokátní koncipient do advokátní kanceláře FELIX A SPOL., advokátní kancelář, s. r. o., jejímž členem je i JUDr. Roman Felix, který zastupuje vedlejšího účastníka řízení. Vlasta Formánková prohlásila, že se v této věci osobně být podjatá necítí, ale ve smyslu dikce § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nutno plénum o těchto skutečnostech informovat, aby rozhodlo, zda „lze mít se zřetelem na [její] poměr k zástupci účastníků pochybnost o [její] nepodjatosti“.
Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může soudce prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý; toto prohlášení musí odůvodnit. Podle § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jde-li o rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje.
Ústavní soud poznamenává, že procedura vyloučení soudce z projednání a rozhodování je jednou z procesních záruk nestrannosti soudu. Ta má přitom dva aspekty: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (např. v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Piersack proti Belgii ze dne 21. září 1982, § 30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. prosince 2000, § 42 – 44; viz též nález Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 441/04
ze dne 12. ledna 2005). V tomto světle nelze ustanovení § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu interpretovat tak, že rozhodovat o vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci může plénum pouze na takový návrh soudce, v němž prohlásí, že se subjektivně cítí být podjatý. Za ústavně konformní výklad tohoto ustanovení je třeba považovat výklad, že plénum může rozhodnout o vyloučení, resp. nevyloučení soudce z projednání a rozhodování věci i v případě, že soudce, jehož se to týká, takový návrh vznese s odůvodněním, že se sice subjektivně podjatým být necítí, existují však objektivní okolnosti týkající se jeho poměru k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, pro které lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Předestření této otázky plénu Ústavního soudu složenému v tomto případě z deseti až čtrnácti soudců, umožní základ těchto pochybností objektivizovat směrem k jejich potvrzení nebo vyvrácení.
Současně však platí, že vhledem k postavení Ústavního soudu jako jediného a výlučného orgánu ochrany ústavnosti je nutné ustanovení zákona o Ústavním soudu o vyloučení soudců vykládat velmi úzce. Nelze totiž připustit, aby v důsledku extenzívního výkladu ustanovení o vyloučení soudců došlo či mohlo dojít k situaci odmítnutí spravedlnosti (denegationis iustitiae), tedy k tomu, že věc nebude možné rozhodnout, neboť zde nebudou k rozhodování způsobilí soudci. Uvedené platí zejména, jde-li o rozhodování v plénu Ústavního soudu, kde na rozdíl od tříčlenných senátů nemá kdo vyloučeného soudce nahradit.
Ústavní soud dospěl k závěru, že soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková není na základě uvedených skutečností vyloučena z rozhodování a projednávání předmětné ústavní stížnosti. V dané věci rozhoduje patnáctičlenné plénum Ústavního soudu, a nikoli tříčlenný senát, jehož jednoho člena by bylo možné nahradit jiným ze zbývajících dvanácti soudců Ústavního soudu beze změny kvóra a hlasovacích poměrů. Ústavní soud poukazuje na to, že se Vlasta Formánková v dané věci subjektivně být podjatá necítí. O tom, že takové subjektivní přesvědčení má relevanci, nemůže být u ústavního soudce, na něhož jsou kladeny vysoké požadavky z hlediska morální integrity, pochyb. Skutečnost, že její rodinný příslušník se před krátkou dobou stal zaměstnancem advokátní kanceláře, v níž jako advokát působí též JUDr. Roman Felix, jenž jako právní profesionál zastupuje vedlejšího účastníka řízení, které se svou povahou blíží abstraktnímu přezkumu obecných otázek ústavnosti voleb a právních norem volby upravujících, není natolik silná, aby mohla v daných poměrech založit důvod pro vyloučení soudkyně Ústavního soudu z rozhodování. Lze v této souvislosti odkázat též na usnesení
sp. zn. Pl. ÚS 40/06
ze dne 12. srpna 2008 a na právní závěry v něm zaujaté.
Proto Ústavní soud rozhodl podle § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. února 2011
Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu