Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process due to court clerical error in legal aid form filing.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against administrative court rulings denying legal representation. The applicant argued that a court clerk's error in filing his financial form to the wrong case number violated his right to a fair trial and legal aid. The court held that the applicant failed to raise this procedural defect in his cassation appeal, rendering the complaint inadmissible under the principle of exhaustion of remedies.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to raise a claim of violation of constitutionally guaranteed rights in the preceding appeal, as the principle of subsidiarity requires such claims to be raised at the appropriate procedural stage.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatele J. Z., zastoupeného Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem Pavelčákova 6/11, Olomouc, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 63/2010-29 ze dne 4. 8. 2010 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 38 Cad 32/2008-20 ze dne 20. 4. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Dne 16. 12. 2010 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal jednak zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") č. j. 38 Cad 32/2008-20 ze dne 20. 4. 2010, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele, aby mu byl za účelem podání kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu č. j. 38 Cad 32/2008-16 ze dne 2. 2. 2010 ustanoven zástupce z řad advokátů, a jednak zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 63/2010-29 ze dne 4. 8. 2010, jímž byla kasační stížnost proti usnesení krajského soudu č. j. 38 Cad 32/2008-20 ze dne 20. 4. 2010 zamítnuta.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že rozhodnutí obecných soudů byla nezákonná a bylo jimi porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, právo na přístup k soudu a právo na právní pomoc. Obecné soudy odůvodnily zamítnutí žádosti o ustanovení právního zástupce tím, že stěžovatel nevyplnil soudem zaslaný formulář o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, toto tvrzení však neodpovídalo skutečnosti, neboť stěžovatel ve lhůtě soudem stanovené, tzn. dne 31. 3. 2010, podal vyplněný formulář na podatelně Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci. Jak však vyplynulo z následného šetření, tento formulář byl krajským soudem omylem založen k jiné spisové značce. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřoval stěžovatel rovněž v tom, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 38 Cad 32/2008-20 ze dne 20. 4. 2010 požádal o ustanovení právního zástupce a současně o dodatečnou lhůtu k doplnění kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud však na tuto žádost nikterak nereagoval a kasační stížnost zamítl. Tím mimo jiné stěžovateli znemožnil svou stížnost dále rozvést. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 63/2010-29 ze dne 4. 8. 2010 a usnesení krajského soudu č. j. 38 Cad 32/2008-20 ze dne 20. 4. 2010 svým nálezem zrušil.
II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla, s výjimkou níže uvedenou, přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí.
V prvé řadě je třeba zdůraznit, že řízení o ústavní stížnosti je ovládáno zásadou subsidiarity, jež zakládá stěžovateli povinnost pokusit se nejprve odstranit zásah do svých ústavně zaručených práv cestou opravných prostředků v systému obecného soudnictví a teprve po jejich vyčerpání se může obrátit na Ústavní soud (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Podmínka vyčerpání opravných prostředků přitom není chápána toliko formálně, nýbrž je třeba, aby stěžovatel porušení svých ústavně zaručených práv v opravném prostředku, alespoň rámcově, namítl. Stěžovatel nicméně ve své kasační stížnosti neuvedl, že nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že nedoložil své majetkové a výdělkové poměry, resp. že včas nepředložil vyplněný příslušný dotazník. Jestliže tuto námitku stěžovatel vznesl až v ústavní stížnosti, nemohl se jí Ústavní soud, s ohledem na již zmíněnou zásadu subsidiarity, věcně zabývat a ústavní stížnost byla proto v této části nepřípustná.
Pokud jde o postup Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti, námitky stěžovatele zřejmě plynuly ze skutečnosti, že svým úkonům přikládal jiný význam než jak se tyto jevily Nejvyššímu správnímu soudu. Skutečnost, že stěžovatel žádal o ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu č. j. 38 Cad 32/2008-20 ze dne 20. 4. 2010 a o poskytnutí lhůty k doplnění podání vyplynula až z obsahu ústavní stížnosti, ze samotné kasační stížnosti zřejmá nebyla. Stěžovatel totiž ve své kasační stížnosti neuvedl, pro které řízení mu má být právní zástupce ustanoven, a které podání chce dále doplnit. Nejvyšší správní soud za těchto okolností posoudil podání stěžovatele tak, že se tento domáhá přehodnocení napadeného rozhodnutí krajského soudu a požaduje, aby mu byl ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu č. j. 38 Cad 32/2008-16 ze dne 2. 2. 2010. Tento výklad se jevil vzhledem k okolnostem případu jako logičtější, neboť dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nemusí být stěžovatel právně zastoupen, směřuje-li kasační stížnost proti zamítavému rozhodnutí ve věci ustanovení právního zástupce (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 27/2004-41, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 486/2005), tzn. v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu č. j. 38 Cad 32/2008-20 ze dne 20. 4. 2010 nebylo třeba právního zástupce ustanovovat. Na základě této interpretace procesního úkonu stěžovatele pak Nejvyšší správní soud dále postupoval, přičemž z hlediska ústavněprávního mu v tomto ohledu nelze nic vytknout.
Krom toho bylo ze spisu krajského soudu sp. zn. 38 Cad 32/2008, který si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti Ústavní soud vyžádal, zjištěno, že usnesením tohoto soudu č. j. 38 Cad 32/2008-46 ze dne 9. 11. 2010 byl stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu č. j. 38 Cad 32/2008-16 ze dne 2. 2. 2010 ustanoven zástupce z řad advokátů. Za těchto okolností je zřejmé, že napadená rozhodnutí se v právní sféře stěžovatele významněji negativně neprojevila a již z tohoto důvodu by i případné konstatování jejich protiústavnosti mělo toliko akademický charakter.
Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu