Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 69/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.69.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process over court costs allocation decision.

Numero d'incarto I.ÚS 69/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding the District Court's dismissal of her appeal. The applicant argued that the District Court mechanically rejected her appeal without addressing why the first-instance court's decision on litigation costs was unreviewable due to insufficient reasoning. The Court held that disputes over litigation costs generally fall within the ordinary courts' domain and do not constitute a violation of fundamental rights unless there is extreme arbitrariness.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court; List of Fundamental Rights and Freedoms: Disputes over litigation costs are generally not subject to constitutional protection as they do not typically reach the intensity required to found a violation of fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint litigation costs fundamental rights unfair process ordinary courts arbitrariness reviewability

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
List of Fundamental Rights and Freedoms, Article 36, Paragraph 1

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 10/98
Constitutional court dismissed constitutional complaint regarding court costs allocation as not a fundamental rights violation.
II. ÚS 130/98
Constitutional Court dismisses appeal for lack of detailed reasoning on litigation costs as standard legal issue.
I. ÚS 30/02
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs and alleged bias as unfounded.
IV. ÚS 303/02
Constitutional Court dismisses appeal on court costs, ruling ordinary court discretion is not a fundamental rights violation.
III. ÚS 255/05
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court costs allocation under § 150 of Civil Procedure Code.
I. ÚS 457/05
Constitutional Court dismisses appeal claiming regional court violated rights by awarding litigation costs to the losing party.
III. ÚS 224/98
Constitutional Court of Czech Republic annuls lower court rulings for erroneous application of property restitution law.
II. ÚS 598/2000
Constitutional Court allows constitutional complaint by annulling lower court decision on litigation costs due to incorrect valuation of property subject matter.
III. ÚS 727/2000
Constitutional Court annuls regional court ruling on litigation costs due to failure to justify special diligence exception.
III. ÚS 619/2000
Constitutional Court annuls lower court costs ruling due to procedural error causing unnecessary expenses violating fair trial rights.
I. ÚS 633/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil procedure costs and fair trial rights. The court finds no arbitrary discretion in lower courts' decisions. The applicant failed to prove the lower courts acted arbitrarily or without reason. The court ruled that the lower courts' interpretation of the Civil Procedure Code was not arbitrary. The court held that the lower courts did not violate the right to a fair trial. The court concluded that the lower courts' decision was constitutionally compliant. The court determined that the applicant's claim lacked legal basis. The court rejected the applicant's request for constitutional review. The court affirmed the lower courts' jurisdiction and decision. The court emphasized the limits of constitutional review in civil cases.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., zastoupené Mgr. Petrem Faltusem, advokátem se sídlem Praha 4, Doudlebská 1046/8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2010, čj. 36 Co 90/2010 - 187, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2010, čj. 50 Nc 1007/2009 - 181, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedených rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").

Stěžovatelka tvrdí, že Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále "odvolací soud") mechanicky zamítl její odvolání, aniž by se řádně vyrovnal s jejími argumenty, že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále "soud prvního stupně") je nepřezkoumatelné, protože je odůvodněno pouze citací zákonného ustanovení, bez uvedení okolností odůvodňujících přiznání náhrady nákladů řízení T. H. (odpůrci v řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům, zahájeného z podnětu stěžovatelky) v konkrétně stanovené výši. Odkaz odvolacího soudu na odůvodnění rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o základu nákladů řízení s tím, že soud citoval ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, nepovažuje stěžovatelka za souladné s rozhodovací praxí Ústavního soudu.

Odvolací soud se tak odmítl zabývat tím, že soud prvního stupně své rozhodnutí přiznat odpůrci náklady řízení neodůvodnil, pouze odkázal na § 142 odst. 1 OSŘ, bez jakéhokoli vztahu k § 146 odst. 1 písm. a) věta za středníkem. Pokud soud prvního stupně rozhodl o její povinnosti nahradit odpůrci náklady řízení a rozhodnutí o jejich výši vyhradil samostatnému rozhodnutí, netušila, že budou přiznány ve výši 16.200,- Kč, a proto je ani nenapadla odvoláním. Podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v takovéto výši nejsou splněny, neboť v době zahájení řízení existovaly okolnosti, které podání návrhu odůvodňovaly, což bylo v řízení prokázáno. Návrh podala i ku prospěchu odpůrce, neboť v průběhu řízení se jeho stav závislosti na alkoholu, jak stěžovatelka dokládá citacemi ze znaleckých posudků, postupně zlepšil.

II. Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2010, čj. 50 Nc 1007/2009 - 181, byla stěžovatelce uložena povinnost nahradit odpůrci náklady řízení ve výši 16.200,- Kč. K jejímu odvolání Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 10. 2010, čj. 36 Co 90/2010 - 187, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

III. Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

sp. zn. II. ÚS 130/98

,

sp. zn. I. ÚS 30/02

,

sp. zn. IV. ÚS 303/02

,

sp. zn. III. ÚS 255/05

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou těchto soudů. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí o nákladech řízení (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 457/05

). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou výjimečné (např.

sp. zn. III. ÚS 224/98

,

sp. zn. II. ÚS 598/2000

,

sp. zn. III. ÚS 727/2000

,

sp. zn. III. ÚS 619/2000

,

sp. zn. I. ÚS 633/05

). Stěžovatelka totožnou argumentaci uplatnila již v odvolání, kdy jí odvolací soud zcela srozumitelně vysvětlil, že poté, co rozhodnutí, které jí určilo povinnost nahradit odpůrci náklady řízení, nabylo právní moci, nelze již v rámci odvolacího řízení přezkoumávat základ přiznaného nároku, ale pouze jeho výši. Tu pak odvolací soud plnohodnotně přezkoumal a shledal jako správnou.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla žádná základní práva stěžovatelky porušena, a proto její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu