Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process regarding restitution title and expert opinions.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a housing cooperative against lower court rulings on restitution. The applicant argued that lower courts ignored expert reports and incorrectly assessed conditions for returning property to former owners. The Court held that its jurisdiction is limited to reviewing constitutional compliance, not re-evaluating factual findings or expert opinions already addressed by general courts.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústava ČR čl. 83, 87 odst. 1 písm. d): The Constitutional Court reviews only whether proceedings and decisions comply with constitutional principles and protect fundamental rights, without re-evaluating factual findings or expert opinions unless arbitrary conduct is proven.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele DRUPOS BRNO, družstevní podnik Svazu českých a moravských bytových družstev - v likvidaci, se sídlem Podolská 50, 147 00 Praha 4, IČ: 00103535, právně zastoupeného JUDr. Karlem Chylíkem, advokátem, se sídlem Veveří 10, 602 00 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 15 C 55/2005-673 ze dne 21. 4. 2008, rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 21 Co 293/2008 ze dne 25. 11. 2008 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1586/2009-735 ze dne 10. 12. 2009, za účasti Městského soudu v Brně, Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, a 1) J. K. a 2) Č. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. 1. Stěžovatel se včas zaslanou a po formální stránce zákonu č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odpovídající ústavní stížností domáhal zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí. Dle jeho názoru mělo být zasaženo do jeho základního práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod tím, že obecné soudy dostatečně nezohlednily závěry znaleckých posudků a v rozporu se skutečností posoudily i některé další podmínky vzniku restitučního titulu vedlejším účastníkům, s nimiž pak musel stěžovatel - byv k tomu povinován mocí soudního rozhodnutí - uzavřít dohodu o vydání nemovitostí.
2. Stěžovatel namítal, že dům ztratil zásadní přestavbou svůj původní stavebnětechnický charakter, a proto byla dána zákonná překážka vydání věci. Soudy rovněž nesprávně vyhodnotily ty okolnosti, z nichž opačně od stěžovatele dovodily, že došlo ve vztahu k původním vlastníkům věci k protiprávnímu postupu, který byl důsledkem politické perzekuce či postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.
II. 3. Ústavní soud maje k dispozici kopie napadených rozhodnutí, jakož i souladný, podrobný popis rozhodných skutečností v ústavní stížnosti, nepovažoval za nutné vyžádat si kompletní spis. Z uvedených pramenů se shodně podává následující: Vedlejší účastníci podali na stěžovatele žalobu, v níž žádali soud, aby mu uložil povinnost uzavřít s nimi dohodu o vydání nemovitostí, neboť splňují podmínky dané restitučními zákony. V soudním řízení bylo postupně vyžádáno několik znaleckých posudků, včetně revizního, které měly zhodnotit rozsah a povahu stavebních úprav. Po rozhodnutí soudu nalézacího, odvolacího a dovolacího stěžovatel podal ústavní stížnost, které Ústavní soud svým nálezem
sp. zn. III. ÚS 202/05
ze dne 16. 3. 2006 vyhověl, neboť odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo v předmětné části nepřezkoumatelné, a tudíž obsahující prvek libovůle v soudním rozhodování, a konstatoval, že došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V důsledku posléze zrušených rozhodnutí bylo znovu rozhodováno nalézacím soudem, jenž opět rozhodl o tom, že stěžovatel je povinen uzavřít s povinnými dohodu o vydání věci, odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil a dovolací soud neshledal přípustnost mimořádného opravného prostředku dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
III. 4. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
5. Jestliže stěžovatel ve svém návrhu opakuje výtky a námitky již uplatněné před obecnými soudy, pak Ústavní soud konstatuje, že se s nimi jak Městský soud v Brně, tak Krajský soud v Brně vypořádaly způsobem, jenž ani nelze označit jinak než jako ústavně konformní. Obecné soudy se pečlivě zabývaly vznesenými argumenty, jeden po druhém vyvrátily a odůvodněně seznaly, že není dána oprávněnost resp. důvodnost stěžovatelových námitek (viz rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 21 Co 293/2008, str. 6 - 9). Je sice pravdou, že v řízení se vyskytovalo větší množství znaleckých posudků, ale i přesto se soudy přezkoumatelným způsobem dobraly závěrů (viz str. 8 zmíněného rozsudku), které se pak staly podkladem pro jejich rozhodnutí.
6. Ústavní soud se necítí být povolán k tomu, aby vyhodnocoval znalecké posudky, přehodnocoval názory znalců a docházel k jiným závěrům, než jaké byly učiněny v řízení před obecnými soudy, aniž by z návrhu stěžovatele plynulo, že obecné soudy při této činnosti postupovaly svévolně, extrémně, v rozporu se základními logickými postupy atp. Jestliže se soudy nepřiklonily k posudku předloženému stěžovatelem, pak z toho nelze bez dalšího dovozovat, že tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
7. Obecné soudy se srozumitelně vypořádaly i s námitkou stěžovatele, jaký restituční titul vedlejším účastníkům (ne)svědčil, přičemž odkázaly na relevantní ustálenou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (viz str. 6 zmíněného rozsudku).
IV. 8. Vzhledem k závěrům obecných soudů nezbývá než konstatovat, že tyto v projednávané věci postupovaly ústavně konformně a rozhodly předvídatelným způsobem; samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením předestřené věci obecnými soudy nemůže založit opodstatněnost tvrzení o porušení vyjmenovaných základních práv a svobod.
9. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8.února 2011
Michaela Židlická v. r.
předsedkyně senátu