Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3358/10 ECLI:CZ:US:2011:1.US.3358.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding separate court fees for joint debtors in Czech Republic.

Numero d'incarto I.ÚS 3358/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by two joint debtors against a regional court's decision. The applicants argued that the court incorrectly classified their relationship as 'severable' rather than 'inseparable,' forcing them to pay court fees individually instead of jointly. The court ruled that the lower court's factual finding was legally sound and consistent with established case law, finding no violation of constitutional rights. Consequently, the complaint was rejected as clearly unfounded without a hearing.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 2 odst. 5 a 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; § 91 odst. 2 Občanského soudního řádu: Solidární poplatková povinnost vzniká pouze pro nerozlučné společníky; pro samostatné společníky vzniká každému z nich samostatná povinnost zaplatit poplatek.

Parole chiave

Generato dall'IA
court fees liability joint debtors status severable community constitutional complaint dismissal procedural fairness

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 2 odst. 5 a 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
Stěžovatelé se odvolali na § 2 odst. 5 a 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o soudních poplatcích"), který měl odvolací soud zjevně porušit a zasáhnout tak do jejich práva na spravedlivý proces a na ochranu legitimního očekávání.
§ 91 odst. 2 Občanského soudního řádu
čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR
1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 162/99
Constitutional Court voids court fee orders where prior appeal fees were paid and the case was overturned.
III. ÚS 171/06
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial regarding judicial fee exemption interpretation.
II. ÚS 150/06
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as irrelevant due to applicant's refusal to pay court fees.
II. ÚS 95/06
Constitutional Court dismisses appeal against court stopping proceedings due to unpaid appeal fees. The Court finds no constitutional violation in applying mandatory fee laws. The Court rejects the claim that the procedure violated fair trial principles.
III. ÚS 339/06
Constitutional Court dismisses appeal against commercial court ruling on joint liability and court fees. Joint debtors lack independent procedural standing. Court fees paid by one debtor do not justify appeal for others.
III. ÚS 405/04
Constitutional complaint dismissed in trivial case where lower court's reasoning was sufficient despite minor evidentiary gaps.
IV. ÚS 695/01
Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by small claims court rules. Stipulates that bagatelní cases do not require multi-level proceedings. Upholds district court's refusal to join related cases.
IV. ÚS 248/01
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to unexamined witnesses in minor traffic damage case.
IV. ÚS 8/01
Constitutional Court dismisses appeal against traffic fine, ruling general courts handle evidence review.
II. ÚS 2538/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding small monetary damages as inadmissible due to lack of fundamental rights violation.
III. ÚS 1307/10
Constitutional Court dismissed appeal on trivial debt case where lower court waived fees due to defendant's hardship.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) A. N. a 2) J. S., obou zastoupených Mgr. Čestmírem Sekaninou, advokátem se sídlem Boskovice, ul. 17. listopadu 19, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2010, čj. 28 Co 262/2009 - 85, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé navrhli zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým měla být porušena jejich základní práva, zaručená čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR.

Stěžovatelé brojí proti tomu, že Krajský soud v Brně, jako soud odvolací (dále "odvolací soud"), rozhodl, že se na jejich straně jedná o rozlučné společenství. Proto je každý z nich povinen zaplatit soudní poplatek za podané odvolání ve výši 2.420,- Kč. Stěžovatelé se odvolali na § 2 odst. 5 a 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o soudních poplatcích"), který měl odvolací soud zjevně porušit a zasáhnout tak do jejich práva na spravedlivý proces a na ochranu legitimního očekávání. Poukázali na nález Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 162/99

, ze dne 3. 8. 1999, a tvrdí, že jiné krajské soudy určují výši soudního poplatku od hodnoty sporu, nikoliv od počtu účastníků řízení. Rozhodovací praxi odvolacího soudu proto považují za nepřijatelnou a nezákonnou, zasahující i do práv jiných účastníků.

II. Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 9. 4. 2009, čj. 5 C 345/2008 - 61, byla stěžovatelům uložena povinnost zaplatit společnosti DEBTINVEST LIMITED částku 60.563,20 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Na základě jejich odvolání byli usnesením téhož okresního soudu ze dne 9. 6. 2009, čj. 5 C 345/2008 - 70, vyzváni, aby společně a nerozdílně zaplatili soudní poplatek ve výši 2.420,- Kč. Usnesením téhož soudu ze dne 23. 6. 2009, čj. 5 C 345/2008 - 72, pak bylo odvolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Toto usnesení bylo poté, co stěžovatelé poplatek zaplatili ve lhůtě pro podání odvolání, zrušeno usnesením ze dne 30. 6. 2009, čj. 5 C 345/2008 - 77. Následně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 6. 2010, čj. 28 Co 262/2009 - 85, vyzval stěžovatele, aby každý z nich doplatil na soudním poplatku 1.210,- Kč. Na základě jejich podnětu na přezkum tohoto usnesení, podle § 12 zákona o soudních poplatcích, Krajský soud v Brně přípisem ze dne 19. 11. 2010, čj. 28 Co 262/2009 - 103, své stanovisko potvrdil.

III. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, ani součástí soustavy obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Není další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním. Porušením běžných práv fyzických osob se proto zabývá, jen pokud současně představuje porušení základního práva nebo svobody, zaručené ústavním pořádkem.

V kontextu takto vymezeného rozsahu svého přezkumu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jejím těžištěm je nesouhlas stěžovatelů s výší vyměřeného soudního poplatku, přičemž porušení svých shora uvedených práv spatřují ve skutečnosti, že odvolací soud vyložil ustanovení § 2 odst. 5 a 8 zákona o soudních poplatcích v rozporu s jejich názorem. Ve smyslu výše popsaného vztahu obecného a ústavního soudnictví však Ústavní soud není kompetentní přehodnocovat rozhodnutí obecných soudů o poplatkové povinnosti z hlediska jeho zákonnosti, ale jen z hlediska ústavnosti. Je příslušný rozhodnout pouze tam, kde by tvrzená protizákonně stanovená poplatková povinnost zasáhla do sféry základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem. O takový případ se však v projednávané věci zjevně nejedná.

Jejich argumentací o aplikaci § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích se Ústavní soud již opakovaně zabýval. Označil přitom výklad obecných soudů, že solidární poplatková povinnost účastníků vzniká, podle citovaného ustanovení, jen tehdy, mají-li v řízení postavení nerozlučných společníků podle § 91 odst. 2 OSŘ, tj. jde-li o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, za ústavně konformní (usnesení

sp. zn. III. ÚS 171/06

,

II. ÚS 150/06

,

II. ÚS 95/06

,

III. ÚS 339/06

). Od svých závěrů se Ústavní soud nemá důvod odchýlit ani v projednávané věci.

K tomu, aby se uplatnilo ustanovení § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích, museli by být stěžovatelé nerozlučnými společníky ve smyslu § 91 odst. 2 OSŘ. V daném případě však, jak dovodil odvolací soud, byli společníky samostatnými. Podle judikatury obecných soudů jsou i solidárně zavázaní dlužníci samostatnými účastníky ve smyslu § 91 odst. 1 OSŘ (srov. Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, str. 297). Provádí-li tedy poplatné úkony více poplatníků, kteří jsou tzv. samostatnými společníky, jako je tomu i v případě stěžovatelů, jde o jejich samostatné úkony a v tomto případě vzniká každému z nich povinnost zaplatit soudní poplatek samostatně. Výsledkem řízení bude posuzování uplatněného nároku samostatně ve vztahu ke každému z nich. Podání odvolání jedním z nich nemá suspenzivní účinek ohledně výroku rozhodnutí týkajícího se druhého a obráceně. Rovněž platí, že každý z nich může s odvoláním samostatně disponovat, aniž by to mělo vliv na práva a povinnosti druhého.

Jak si Ústavní soud ověřil, stěžovateli napadené usnesení je přesvědčivé, nemá znaky svévole. Mezi skutkovými zjištěními a právními závěry odvolacího soudu, že jejich společenství je společenstvím rozlučným (proto každému z nich vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za podané odvolání samostatně), neexistuje žádný rozpor ve smyslu ustálené judikatury. K porušení jejich ústavně zaručených práv, jichž se dovolávají, tedy zjevně nedošlo.

Stěžovateli citované rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 162/99

, ze dne 3. 8. 1999, pak na posuzovanou věc zjevně nedopadá, neboť se týká nepřípustnosti opětovné platby soudního poplatku poplatníkem, který ho již jednou zaplatil, v případě, kdy došlo ke zrušení rozsudku v důsledku odvolání, dovolání nebo povolení obnovy řízení.

Ústavní soud, s ohledem na stěžovateli rozporovanou částku, odkazuje na závěry, jež v minulosti zaujal v obdobně bagatelních věcech (viz např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 405/04

,

IV. ÚS 695/01

,

IV. ÚS 248/01

,

IV. ÚS 8/01

a další, nověji viz usnesení

sp. zn. II. ÚS 2538/09

,

III. ÚS 1307/10

), kdy lze k přezkumu z hledisek ústavněprávních přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci, případně, jde-li o otázky zcela principiálního významu, což v posuzované věci neshledal. Tento závěr plyne již ze zásad sebeomezení a minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů, jež Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje.

Za tohoto stavu byla ústavní stížnost, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu