Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to lack of jurisdiction over non-judicial acts.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as inadmissible because it lacked jurisdiction over the specific act challenged. The applicant sought to annul asset sanctions imposed by companies under the guise of criminal conspiracy, arguing violations of fundamental rights. The Court ruled that its competence is strictly limited to annulling judicial decisions or ordering cessation of illegal acts, which did not apply to this administrative sanction.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; čl. 87 Ústavy: The Constitutional Court may only annul judicial decisions or order cessation of illegal acts; it lacks jurisdiction to annul non-judicial administrative sanctions or private entity actions.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele Ing. J. V., o ústavní stížnosti ze dne 1. 12. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 12.. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení "všech majetkových sankcí organizovaných zločinným spolčením firem OVB Allfinanz a. s. a GGN INKASO CZ a. s." z důvodu porušení článků 9 a 11 Listiny základních práv a svobod, žádal Ústavní soud "o opatření proti zneužívání ustanovení § 75 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (...) ve zločinném spolčení podle § 89 odst. 17 trestního zákona" a žádal "o ochranu před zločinným spolčením zmíněných nadnárodních firem v duchu článku 9 a 11 Listiny základních práv a svobod. Ke své ústavní stížnosti připojil formou přílohy průvodní dopis, v němž podle jeho slov byly zdokumentovány podrobnosti k dané věci. Stěžovatel posléze podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 12. 2010, doplnil k ústavní stížnosti další dokumenty, z nichž má za prokázané další pokračování ve vydírání a zastrašování ze strany obou firem.
Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávané věci se Ústavní soud zaměřil zejména na posouzení otázky, zda je k projednání návrhu příslušný.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat i jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 Ústavy a v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a příslušnost, které nemůže překročit.
Dle ustanovení čl. 87 Ústavy ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Kompetence Ústavního soudu při posuzování ústavní stížnosti jsou upřesněny v ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu, aby v porušování práva pokračoval, a přikázat mu, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné. Projednávaný návrh ovšem nespadá pod žádný z případů, v nichž by byl Ústavní soud ve smyslu uvedeného ustanovení oprávněn rozhodovat.
Ústavní soud je tak s politováním nucen konstatovat, že návrhem stěžovatele není, s ohledem na kompetence dané mu Ústavou, oprávněn se zabývat. Vzhledem k výše uvedenému mu pak nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Při zkoumání podmínek, stanovených pro řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel není řádně zastoupen, jak to vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. S ohledem na shora uvedené se ovšem jevilo nadbytečným vyzývat jej k odstranění této vady, neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2011
Stanislav Balík
soudce zpravodaj