Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3386/10 ECLI:CZ:US:2011:2.US.3386.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil court procedure in minor value cases.

Numero d'incarto II.ÚS 3386/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a company against a district court's dismissal of a minor value civil claim. The complainant argued that the court erred in law by finding a contract invalid and failed to consider industry customs, while the court had properly guided the party toward a claim for unjust enrichment. The court ruled the complaint inadmissible because the underlying dispute was a 'bagatelní věc' (minor case) where the ordinary court procedure was sufficient and no serious harm to constitutional rights occurred.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: In minor value cases, constitutional complaints are inadmissible unless the ordinary court procedure was fundamentally flawed or the complainant suffered serious harm, as such cases lack the gravity to warrant constitutional review.

Parole chiave

Generato dall'IA
bagatelní věc ústavní stížnost právo na spravedlivý proces občanský soudní řád zjevně neopodstatněná

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nevybočilo z mezí ústavnosti, Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
2010, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž mělo být porušeno její právo na řádný proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti společnosti AUTO KOUTEK s.r.o., IČ 62245830, se sídlem Tanvaldská 1141, Liberec, zastoupené JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem Ulrichovo nám. 737, Hradec Králové, proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 9. 2010 č. j. 59 C 49/2009-91, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 12. 2010, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž mělo být porušeno její právo na řádný proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka je přesvědčena, že soud rozhodl zcela v rozporu s hmotným právem, neboť nepřihlédl ke specifikám daného oboru a přehlédl tak dodržované obchodní zvyklosti. Má za to, že smlouva o dílo byla platně uzavřena včetně ujednání o ceně, když minimální odchylka vyúčtované ceny je způsobena právě specifickou činností stěžovatelky v oboru oprav automobilů. Dle jejího názoru závěr soudu o neplatnosti smlouvy o dílo negativně ovlivnil postup soudu v projednávané věci a vedl ke zřejmé libovůli v soudním rozhodování.

Z obsahu napadeného rozsudku bylo zjištěno, že Okresní soud v Liberci jím zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí 7.249,- Kč s přísl., představující neuhrazenou část vyúčtované ceny za opravu automobilu. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dílo, neboť nedošlo k určité dohodě o ceně díla, popř. stanovení způsobu jejího určení, přičemž nemohlo být aplikováno ustanovení § 546 obchodního zákoníku. Zvažoval proto dále možnost vzniku bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu; v tomto směru však stěžovatelka neoznačila ani po příslušném procesním poučení soudu důkazy k prokázání skutkového tvrzení, že se žalovaný na její úkor obohatil v tvrzené výši 7.249,- Kč.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z obsahu napadeného rozhodnutí bylo zjištěno, že dotčená věc před soudem prvního stupně skončila rozhodnutím, proti němuž není přípustné odvolání, neboť jde o tzv. bagatelní věc (§ 202 odst. 2 o. s. ř). Jestliže občanský soudní řád vylučuje u bagatelních věcí přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci soudem odvolacím, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), předpokládá splnění vskutku přísně kladených podmínek (viz kupř. rozhodnutí ve věcech

sp. zn. IV. ÚS 695/01

,

sp. zn. IV. ÚS 185/98

,

sp. zn. III. ÚS 200/05

,

sp. zn. IV. ÚS 8/01

,

sp. zn. II. ÚS 436/01

,

IV. ÚS 502/05

) neboť v bagatelní věci, kdy věc nemá pro stěžovatele závažné důsledky, chyb hrozba závažné újmy. Pokud obecné soudy věc řádně projednaly, je ústavní stížnost v podstatě vyloučena.

Posuzováno z výše uvedených hledisek, nemůže ústavní stížnost stěžovatelky obstát, neboť pokud jde o její námitky, nevyplývá z nich nic, co by projednávanou věc posunulo do ústavněprávní roviny. Okresní soud jí neodepřel přístup k soudu, naopak se její žalobou dostatečně zabýval a poté, co zjistil, že smlouva o dílo, o niž stěžovatelka opírala svůj nárok, je neplatná, jí poskytl patřičné poučení o možném právním posouzení věci z titulu bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu. Pokud po její reakci, že žalovaný se obohatil o 7.249,-Kč, ji ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř vyzval, aby k prokázání svých skutkových tvrzení označila důkazy a poté žalobu pro nesplnění povinnosti důkazní zamítl, přičemž své zamítavé rozhodnutí řádně odůvodnil, Ústavní soud neshledal v jeho postupu nic extrémního.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nevybočilo z mezí ústavnosti, Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2011

Jiří Nykodým

předseda senátu