Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding police investigation delay as non-justiciable criminal law matter.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by two individuals against a prosecutor's decision rejecting their appeal of a police order to postpone criminal proceedings. The complainants argued that the police investigation into alleged crimes by Pavol Girašek violated their right to a fair trial under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms due to insufficient reasoning for the delay. The court ruled that questions of criminal liability and the initiation of prosecution fall outside the scope of fundamental rights protected by the Constitution, leaving such matters exclusively to state organs acting under criminal procedure rules.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review complaints regarding the initiation of criminal proceedings or the postponement of investigations, as these are matters of criminal law administration rather than violations of fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti 1) M. S., 2) J. S., obou zastoupených JUDr. Michalem Filoušem, advokátem se sídlem Koželužská 5, Olomouc, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 4. 10. 2010 čj. 1 ZN 368/2010-15, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 12. 2010, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž byla zamítnuta jejich stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. ř. Stěžovatelé se domnívají, že postupem orgánů činných v trestním řízení bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). S rozhodnutím státního zástupce, kterým byl postup policejního orgánu v rámci prověřování trestných činů shledán správným, nesouhlasí, přičemž poukazují na nedostatečné odůvodnění usnesení o odložení věci.
Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že příslušný policejní orgán prováděl prověřování dle § 158 odst. 3 tr. ř. na základě trestního oznámení stěžovatelů o podezření ze spáchání trestného činu, kterého se měl dopustit Pavol Girašek. Dne 14. 9. 2010 vydal usnesení, jímž dle § 159a odst. 1 tr. ř. věc odložil, neboť neshledal skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchala určitá osoba.
O stížnosti stěžovatelů rozhodl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci napadeným usnesením, jímž podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost jako nedůvodnou zamítl, neboť v postupu policejního orgánu neshledal žádné nedostatky.
Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a příslušných rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně judikuje, že otázka předpokladů stíhatelnosti trestných činů nepatří do oblasti těch základních práv a svobod, které jsou dle čl. 3 Ústavy součástí ústavního pořádku. Ústava ani Listina neupravuje detailní otázky trestního práva, nýbrž stanoví nezpochybnitelné a základní konstitutivní principy státu a práva; výkladem čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze pak dovodit charakteristický znak právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Proto pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, jaký trest, popřípadě jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci uvedené zásady neporušuje a nezakládá v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy žádné základní právo stěžovatele na takový (trestněprávní) druh "satisfakce" (srov. usnesení ve věci
sp. zn. I. ÚS 84/99
, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 14, s. 291 a násl.).
Rovněž v projednávané věci tudíž Ústavní soud konstatuje, že v samotném zamítnutí stížnosti stěžovatelů proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž zásadně neexistuje (o připustitelné výjimky zde nejde).
Ústavní soud k tomu dodává, že k porušení článku 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatelé dovolávají, dochází tehdy, pokud je komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, respektive ve stanovených případech u jiného orgánu veřejné moci. V dané věci se orgány činné v trestním řízení podnětem stěžovatelů důkladně zabývaly a svůj postup řádně zdůvodnily. Tyto orgány nezůstaly tedy nečinné, a v tom, jak s tímto podnětem naložily, nelze spatřovat projev "libovůle" či "svévole". Ani z tohoto pohledu proto nelze přisvědčit názoru stěžovatelů, že došlo k zásahu do jejich ústavního práva garantovaného čl. 36 Listiny.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2011
Jiří Nykodým
předseda senátu