Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 56/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.56.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal over expert fee reduction due to poor report quality and lack of appeal rights.

Numero d'incarto I.ÚS 56/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by an expert witness against a regional court's decision to reduce his expert fees. The expert argued that the fee reduction violated his fundamental rights because the court found his initial report inadequate and refused to pay the full amount. The court determined that the reduction was legally justified under regulations for poor performance and that the issue lacked constitutional significance.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if the contested decision does not affect the substance of the case or lacks constitutional significance.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint expert witness fees quality of report substance of case fundamental rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. K. P., zastoupeného JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem Brno, Dlážděná 12c, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 18. 8. 2009, čj. 40 Co 138/2008 - 189, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2010, čj. 20 Cdo 3908/2010 - 334, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, z nichž prvým Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci stěžovateli, jako znalci, přiznal znalečné pouze ve výši 2.463,- Kč, ač stěžovatel požadoval celkem 7.295,50 Kč. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné.

V ústavní stížnosti uvedl, že vypracoval pro Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") znalecký posudek, za který mu zmíněný soud přiznal znalečné ve výši 2.463,- Kč, což odůvodnil nekvalitností posudku. Poté ustanovil k vypracování nového znaleckého posudku Kriminalistický ústav Praha, který jinými slovy vyjádřil v závěru posudku v podstatě stejný závěr jako stěžovatel. Stěžovatel považuje nepřiznaný rozdíl ve znalečném ve výši 4.806,50 Kč za újmu, která dosahuje ústavně právní úrovně v porušení jeho základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ze shora označeného usnesení krajského soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel zmíněnému soudu vyúčtoval znalečné ve výši 4.926,- Kč za znalecký posudek a 2.369,50 Kč za jeho doplněk, celkem tedy 7.295,50 Kč. Jednalo se o znalecký posudek z oboru písmoznalectví, ke zjištění pravosti vlastnoručního podpisu povinné. Krajský soud přiznal stěžovateli pouze znalečné ve výši 2.463,- Kč. Poukázal na vyhlášku č. 37/1967 Sb., podle níž může být odměna mimořádně snížena, jestliže znalec provedl úkon opožděně nebo nekvalitně. V daném případě krajský soud nepovažoval rozsah práce fakturované znalcem za oprávněný, neboť splnění zadaného úkolu bylo provedeno nekvalitně a bylo nedostačující pro posouzení pravosti podpisu. Proto podle § 27 odst. 1 vyhlášky č. 37/1967 Sb. snížil stěžovatelem požadované znalečné o 50 % požadované částky a za doplněk ke znaleckému posudku mu odměnu nepřiznal vůbec.

Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné s odůvodněním, že usnesení o znalečném není rozhodnutím ve věci samé.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti jednak polemizuje se závěry krajského soudu o kvalitě jeho znaleckého posudku, jednak vyjadřuje nesouhlas se skutečností, že proti usnesení krajského soudu o znalečném nelze podat žádný opravný prostředek. Nejvyššímu soudu vytkl, že se jeho dovoláním vůbec nezabýval, protože neshledal v dané věci otázku zásadního právního významu.

Jak Ústavní soud již mnohokrát judikoval, jeho posláním je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech nebo mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána.

Na základě argumentů stěžovatele Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a v rozhodování obecných soudů neshledal žádné pochybení, které by mělo ústavněprávní význam. Krajský soud, po posouzení kvality znaleckého posudku, své usnesení o snížení výše znalečného učinil na základě konkrétního ustanovení vyhlášky č. 37/1967 Sb. a své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Není úkolem Ústavního soudu zabývat se přehodnocováním kvality znaleckého posudku, navíc za situace, kdy se jedná o bagatelní částku a nejde o rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud tak v dané věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu