Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to retain counsel after prior warnings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant M. V. against a regional court decision. The applicant failed to comply with the statutory requirement to be represented by a lawyer, having previously filed seven complaints without counsel, six of which were rejected for this same procedural defect. The court ruled that repeated warnings in prior proceedings were sufficient to establish the applicant's knowledge of the mandatory representation rule, rendering further notification unnecessary and formalistic.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 30 para. 1; § 43 para. 1 letters a) and d); The failure to retain a lawyer in a constitutional complaint proceeding, where the applicant has previously been warned and failed to comply, constitutes a formal defect justifying dismissal without oral hearing.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2010, čj. 5 Co 1973/2010 - 117, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 25. 1. 2011 doručena ústavní stížnost, kterou si stěžovatel sepsal sám a ve které navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Dříve než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a shledal, že tomu tak není.
Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z provedeného lustra bylo zjištěno, že stěžovatel podal, od roku 2005, již 7 ústavních stížností, z nichž 6 jich bylo odmítnuto pro neodstranění vad, zejména proto, že nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z těchto řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován (např. v řízení
sp. zn. III. ÚS 2932/10
,
sp. zn. II. ÚS 3050/10
aj.).
Ústavní soud vychází z názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v jeho případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé v paměti stěžovatele zanechat poznání, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.
Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatele odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu