Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 36/11 ECLI:CZ:US:2011:2.US.36.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for 273 CZK claim as bagatelle with no fundamental rights violation.

Numero d'incarto II.ÚS 36/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed against a district court judgment denying a 273 CZK damages claim. The applicant argued violations of fair trial and equality rights due to a judge's absence, but the court noted the low monetary value classifies the case as a bagatelle. Consequently, the court ruled that such minor disputes do not warrant constitutional review unless there is an extreme judicial error.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding bagatelle cases with amounts under 2,000 CZK are inadmissible unless they involve extreme judicial errors causing clear fundamental rights violations.

Parole chiave

Generato dall'IA
bagatelle cases constitutional complaint fundamental rights Czech Constitution judicial error

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z důvodů výše uvedených byla ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v čl.
čl. 90 Ústavy České republiky
2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v čl. 90 Ústavy České republiky, dále právo na zákonnost (čl.
čl. 2 odst. 2 a 4 Ústavy České republiky
čl. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. F., Mgr. Janem Kutějem, advokátem, se sídlem v Praze, podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 9. 2010, č. j. 18 C 189/2009-31, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva; konkrétně zmiňuje právo na spravedlivý proces zakotvené ve čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v čl. 90 Ústavy České republiky, dále právo na zákonnost (čl. 2 odst. 2 a 4 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny) a právo rovnosti před zákonem (čl. 1 Listiny) a rovného postavení účastníka řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny).

Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se po České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhal zaplacení částky 273 Kč z titulu náhrady škody. Škoda mu měla vzniknout nesprávným postupem Okresního soudu v Nymburku, ke kterému se dostavil na schůzku s jeho místopředsedkyní za účelem vznesení stížnosti vůči jedné ze soudkyň, ovšem místopředsedkyně ten den u soudu nebyla přítomna, ačkoliv termín schůzky sama určila. Vzniklá škoda pak odpovídá zbytečnému jízdnému z bydliště stěžovatele a zpět. Podle názoru obvodního soudu však nepřítomnost místopředsedkyně Okresního soudu v Nymburce dne 10. 6. 2009 ve spojení se skutečností, že stěžovatel nebyl o její nepřítomnosti informován, nemůže být bez dalšího hodnocena jako nesprávný úřední postup, neboť nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by stěžovatel nemohl stížnost podat jiným způsobem (písemně, u předsedkyně, atd.). Podle stěžovatele nastal v posuzované věci extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a závěry, které v napadeném rozsudku přijal.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2 000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009; účinností zákona č. 7/2009 Sb., kterým bylo mimo jiné novelizováno i uvedené ustanovení o. s. ř., se horní hranice tzv. bagatelních věcí zvýšila dokonce na 10 000 Kč), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena, s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu působících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 405/04

, U 43/34 SbNU 421). Jak uvedl Ústavní soud, nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (blíže viz usnesení ze dne 7. 10. 2009,

sp. zn. II. ÚS 2538/09

).

V tomto případě stěžovatel punktem sporu učinil částku 273 Kč, tedy částku ve smyslu výše nadnesených kritérií bagatelní. To samo o sobě významně posouvá hranici pro možnost poskytnout ústavněprávní ochranu vůči eventuální zásahu do práv stěžovatele ze strany obvodního soudu; muselo by jít o exces mimořádné intenzity, aby Ústavní soud do takového řízení vstoupil. Tak tomu ale v posuzované věci evidentně není, neboť právnímu závěru obvodního soudu stran (ne)podřaditelnosti popsaného jednání místopředsedkyně nymburského soudu pod ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., nelze ničeho vytýkat. I když s takovým výkladem stěžovatel není srozuměn, jeho základní práva tím ještě nemohla dojít újmy.

Z důvodů výše uvedených byla ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Obiter dictum lze připomenout, že ve vztahu k posouzení tzv. bagatelních věcí byl v judikatuře Ústavního soudu formulován i závěr přísnější, totiž, že v těchto případech je navrhovatel k podání ústavní stížnosti osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu (např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 597/10

,

I. ÚS 163/10

). Vzhledem ke způsobu rozhodnutí o návrhu je stěžovatelem vyslovený nesouhlas s upuštěním od ústního jednání irelevantní. A protože byla ústavní stížnost odmítnuta, je vyloučena možnost vyhovět jeho žádosti o náhradu nákladů zastoupení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu