Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3415/10 ECLI:CZ:US:2011:4.US.3415.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court custody rulings as clearly unfounded.

Numero d'incarto IV.ÚS 3415/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a mother against lower court rulings regarding child custody and support. The mother argued that the courts violated her child's rights by relying on incomplete factual findings and failing to ensure a conflict-free upbringing. The court determined the complaint was clearly unfounded because the lower courts' decisions were properly reasoned, did not show arbitrariness, and fell within their independent judicial authority.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may only review general court decisions for extreme inconsistency with factual findings or unconstitutional application of law, and must dismiss complaints that are clearly unfounded or lack sufficient grounds.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint child custody judicial independence clearly unfounded procedural fairness Constitutional Court factual findings

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
čl. 83 Ústavy
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy).
čl. 81 a čl. 82 Ústavy
čl. 2 odst. 2 Listiny
čl. 3 odst. 1 Listiny
čl. 4 odst. 3 Listiny
čl. 32 odst. 4 Listiny
čl. 36 odst. 1 Listiny
4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 90 Ústavy
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a dále dle čl.
čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte
90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a dále dle čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti M. K., zastoupené JUDr. Františkem Korandou, advokátem se sídlem Plzeň, Františkánská 7, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. srpna 2010 č. j. 14 Co 331/2010-140 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. května 2010 č. j. 22 Nc 134/2009-109, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. prosince 2010, stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že postupem soudů bylo zasaženo do základních práv a svobod dítěte, zejména vyjmenovaných v čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a dále dle čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z předložené ústavní stížnosti se zjišťuje, že dne 23. září 2009 podali oba rodiče, stěžovatelka i otec J. K., návrh na úpravu poměrů nezl. syna S. pro dobu před i po rozvodu, přičemž oba požadovali svěření dítěte do své péče. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 6. května 2010 č. j. 22 Nc 134/2009-109 svěřil nezletilého jak pro dobu před rozvodem, tak pro dobu po rozvodu do výchovy otce a stěžovatelce uložil povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 500,- Kč měsíčně. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. srpna 2010 č. j. 14 Co 331/2010-140 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že postupem ve věci rozhodujících soudů došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, neboť jednak oba soudy vycházely z neúplných skutkových zjištění, jednak na základě těchto zjištění vynesly rozsudky, které poškozují právo dítěte na bezkonfliktní, zdravý a přirozený vývoj.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí byla náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudu.

Zásah do práv, jichž se stěžovatelka dovolávala, shledán nebyl. Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí jsou dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, přičemž argumentace stěžovatelky při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. V závěrech učiněných obecnými soudy neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

Pokud stěžovatelka nesouhlasí se závěry, které obecné soudy v řízení vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Úmluvou.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 24. ledna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu