Constitutional Court dismisses father's claim that child support orders violate gender equality and parental rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a father against lower court rulings on child support. The applicant argued that ordering him to pay support to his adult son violated gender equality and parental rights, claiming the son's lawsuit against the mother was discriminatory. The court rejected these claims, noting that parental support obligations persist until a child can support themselves and that the son's voluntary non-performance of duties did not constitute discrimination.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the Constitutional Court finds it manifestly unfounded, specifically when the lower courts have adequately weighed evidence and applied statutory provisions regarding parental support obligations without error.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele O. J., zastoupeného Mgr. at Mgr. Petrou Harantovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2010 č. j. 25 Co 220/2010-113 a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 3. 2010 č. j. 23 C 192/2009-72, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že dle jeho přesvědčení jimi došlo k zásahu do práv, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 82 Ústavy České republiky, jakož i v § 85 a § 96 zákona o rodině. Uvedl, že byl soudem I. stupně zavázán k placení výživného zletilému synovi, a to s účinností od 26. 5. 2009 měsíčně částkou 5.000,- Kč, odvolacím soudem pak sníženou částkou 4.000,- Kč, přičemž dlužné výživné mu bylo uloženo splácet ve splátkách po 2.000,- Kč měsíčně. Dále bylo rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit náklady České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 ve výši 31.608,- Kč jako náklady řízení před soudem I. stupně a ve výši 30.960,- Kč před soudem odvolacím. Poukázal na své příjmy z pracovní činnosti, na výši nákladů spojených s plněním další vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti, s bydlením, chodem domácnosti, provozem automobilu a také na finanční poměry jak žalobce tak jeho matky. Vyslovil přesvědčení, že zletilý syn, který se vůči němu, jako otci, žalobou domáhal určení výživného, dopustil se tak jeho diskriminace z důvodu pohlaví, poněvadž stejnou žalobu nepodal proti matce. Tím, že jej soudy zavázaly k placení výživného, porušily právo dítěte ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod - nepřihlédly k rovnosti obou rodičů, kteří se mají na výchově a péči o zletilého podílet dle svých možností a schopností, v daném případě stejnou měrou.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s § 212 a § 212a občanského soudního řádu, včetně řízení, které mu předcházelo, doplnil dokazování a opodstatněně s poukazem na hodnocení provedených důkazů a na znění § 96 a § 98 odst. 1 zákona o rodině změnil výši výživného, uloženého otci pro zletilého žalobce z částky 5.000,- Kč na 4.000,- Kč měsíčně, v souladu s tím pak také výši dlužného výživného za dobu od 26. 5. 2009 do 30. 9. 2010, jakož i výrok o nákladech řízení, hrazených státem ustanovenému právnímu zástupci žalovaného. Své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, a proto lze na toto odůvodnění v dalším odkázat. K námitce stěžovatele o jeho tvrzené diskriminaci a porušování práv dítěte, zakotvených v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, nutno dodat, že podání žaloby proti povinnému, který neplnil dobrovolně svou vyživovací povinnost k synovi, jenž nemá schopnost sám se živit, a kdy dobrovolné plnění matky oprávněný měl za dostatečné, v žádném případě nelze považovat za jednání vedoucí k diskriminaci žalovaného otce. Jestliže čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod zajišťuje právo rodičů pečovat o děti a jejich výchovu a tato práva mohou být omezena a nezletilé děti od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona, pak je nepochybné, že citovaná práva rodičů se vztahují k dětem nezletilým. Jak vyplývá z obsahu výše označených rozsudků, žalobce nabyl zletilosti již 2. 8. 2007, podle § 31 odst. 1 zákona o rodině je rodičovská zodpovědnost souhrnem práv a povinností při péči o nezletilé dítě, dle § 85 odst. 1 zákona o rodině pouze vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, než jsou schopny samy se živit, není tedy závislá na jejich nezletilosti či na dovršení zletilosti. Proto ani v tomto směru stěžovatelem tvrzený zásah do práv shledán nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2011
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu