Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 46/11 ECLI:CZ:US:2011:1.US.46.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint as inadmissible due to res judicata on court costs issue.

Numero d'incarto I.ÚS 46/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as clearly unfounded. The applicant argued that lower courts violated fair trial principles by refusing to rule separately on court costs for a previously decided partial claim. The court determined that the final decision on costs was already made in the order suspending the proceedings, creating a res judicata barrier. Consequently, the applicant's attempt to challenge this final cost ruling via a new request was procedurally barred, rendering the constitutional complaint inadmissible.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; If a final decision on court costs has become legally binding, a subsequent request to rule on specific costs is barred by res judicata, making a constitutional complaint regarding such a request inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
res judicata court costs partial judgment constitutional complaint procedural bar final decision

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele F. V., zastoupeného JUDr. Josefem Šperkem, advokátem se sídlem v Hořicích, náměstí Jiřího z Poděbrad 157, proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 18. 8. 2010 č. j. 11 C 71/2007-126 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 10. 2010 č. j. 25 Co 410/2010-134, za účasti Okresního soudu v Jičíně a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel brojí ústavní stížností proti shora označeným usnesením obecných soudů, jimž vytýká porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel poukazuje na to, že částečným rozsudkem ze dne 12. 9. 2008 byla zamítnuta žaloba o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví s tím, že o nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem. Po přerušení řízení a marném uplynutí lhůty k podání návrhu na jeho pokračování soud řízení zastavil a rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel má za to, že okresní soud nevzal v úvahu předchozí částečný rozsudek a že nerozhodl o té části nákladů řízení, o níž bylo rozhodnuto částečným rozsudkem, resp. přinejmenším nákladový výrok ohledně těchto nákladů nezdůvodnil. Z tohoto důvodu stěžovatel podal návrh na rozhodnutí též o této části nákladů řízení, avšak soud I. ani II. stupně jeho návrhu nevyhověl. Stěžovatel tvrdí, že pokud okresní soud odůvodnil své rozhodnutí jenom poukazem na § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemohl rozhodnout o nákladech celého řízení; pokud odvolací soud toto nepřezkoumatelné rozhodnutí potvrdil, porušil tím principy práva na spravedlivý proces.

Z rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:

Okresní soud v Jičíně (dále jen "soud I. stupně") částečným rozsudkem ze dne 12. 9. 2008 č. j. 11 C 71/2007-95 zamítl žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a vyslovil, že o nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem.

Řízení bylo posléze zastaveno usnesením soudu I. stupně ze dne 17. 5. 2010 č. j. 11 C 71/2007-106 ve spojení s usnesením odvolacího soudu - Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 7. 2010 č. j. 25 Co 290/2010-116; o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Důvodem zastavení byla okolnost, že řízení bylo na návrh účastníků přerušeno a žádný z nich během jednoho roku od právní moci usnesení o přerušení řízení nepodal návrh na pokračování v tomto řízení. O nákladech soud rozhodl dle § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť řízení bylo zastaveno a žádný z účastníků řízení sám o sobě nezavinil zastavení řízení.

Posléze stěžovatel podáním, doručeným soudu I. stupně dne 23. 7. 2010, navrhl, aby soud rozhodl o nákladech řízení týkajících se části žaloby, o níž bylo rozhodnuto částečným rozsudkem. Dle stěžovatele totiž o této části nákladů nebylo rozhodnuto, protože konečný rozsudek nebyl ve věci vynesen.

Soud I. stupně usnesením ze dne 18. 8. 2010 č. j. 11 C 71/2007-126 stěžovatelův návrh ze dne 23. 7. 2010 na vydání rozhodnutí o nákladech řízení, týkajících se části žaloby, o níž bylo rozhodnuto částečným rozsudkem, zamítl.

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 29. 10. 2010 č. j. 25 Co 410/2010-134 usnesení soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění odvolací soud uznal za správný právní názor soudu I. stupně, dle nějž o povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhoduje bez návrhu v rozhodnutí, kterým se řízení u něho končí. V souzené věci takovým konečným rozhodnutím bylo usnesení o zastavení řízení; okresní soud v něm tedy rozhodl o náhradě nákladů řízení jako celku. Usiloval-li stěžovatel o náhradu nákladů řízení, mohl a měl pro něj nepříznivý nákladový výrok napadnout odvoláním. Pokud se tak nezachoval a dopustil, že usnesení nabylo právní moci, nastoupila zde překážka věci rozsouzené.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.

Je nutno připomenout, že předmětem ústavního přezkumu v řízení o stěžovatelově ústavní stížnosti není rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení, obsažené v usnesení o zastavení řízení ze dne 17. 5. 2010, ale usnesení soudu I. stupně ze dne 18. 8. 2010 a soudu odvolacího ze dne 29. 10. 2010, jimiž bylo rozhodnuto o stěžovatelově návrhu na vydání rozhodnutí o nákladech řízení týkajících se části žaloby, o níž bylo rozhodnuto částečným rozsudkem. Tato rozhodnutí jsou dle názoru Ústavního soudu řádně odůvodněna a argumentaci v nich obsaženou nelze považovat za protiústavní. Soud I. stupně v částečném rozsudku správně o náhradě nákladů řízení nerozhodl a tuto otázku vyhradil až rozhodnutí konečnému. Konečným rozhodnutím bylo usnesení o zastavení řízení; výrok o náhradě nákladů řízení v tomto usnesení obsažený tedy pokrývá otázku náhrady nákladů řízení v celém rozsahu, a to bez ohledu na to, zda jde o výrok věcně správný či dostatečně odůvodněný. Měl-li stěžovatel za to, že byl tímto výrokem zkrácen, měl jej napadnout odvoláním, jak správně připomíná odvolací soud. Neučinil-li tak, stal se výrok o náhradě nákladů řízení pravomocným, založil překážku věci pravomocně rozhodnuté, a proto již o této otázce nelze znovu rozhodovat. Rozhodnutí obecných soudů ze dne 18. 8. 2010. a 29. 10. 2010, jimiž se rozhodovalo o stěžovatelově návrhu ze dne 23. 7. 2010, z tohoto pohledu nelze považovat za ústavně nekonformní.

Z těchto důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 20. 1. 2011

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu