Constitutional Court dismissed constitutional complaint as unfounded, rejecting request to review administrative and court decisions.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Exemption, s. r. o. against administrative and judicial decisions regarding excise duty permits. The applicant argued that authorities created legal uncertainty by revoking her business license without prior penalties, violating her fundamental rights. The Court ruled that it lacks jurisdiction to re-evaluate the interpretation of lower laws or correct the reasoning of ordinary courts and administrative bodies.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not review the legality or correctness of ordinary court or administrative decisions, nor does it re-evaluate the interpretation of sub-constitutional law, dismissing complaints that merely repeat prior arguments without establishing a violation of fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Exemption, s. r. o. v likvidaci, se sídlem Praha 4 - Krč, U Habrovky 247/11, zastoupené Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Celetná 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2009, čj. 10 Ca 109/2007 - 42, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2010, čj. 5 Afs 104/2009 - 80, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení výše uvedených rozhodnutí, kterými mělo být zasaženo do jejích základních práv, zakotvených v čl. 36 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka především namítá, že správní orgány vydaly protichůdná rozhodnutí, v důsledku čehož se ocitla v právní nejistotě, ztratila možnost pokračovat v podnikatelské činnosti a jednáním správních orgánů jí bylo zabráněno splnit i daňové povinnosti vůči státu.
II. Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší správní soud, shora označeným rozsudkem, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Generálního ředitelství cel ve věci odnětí povolení k opakovanému přijímání vybraných výrobků z jiných členských států, v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně.
Z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že stěžovatelka byla od 6. 6. 2006 na základě rozhodnutí Celního ředitelství (dále též "CŘ") ze dne 1. 6. 2006, čj. 6765/06-23-4, oprávněným příjemcem ve smyslu § 22 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Mohla tedy opakovaně přijímat vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. Dne 10. 11. 2006 sdělil Celní úřad Praha D1, že stěžovatelka k tomuto datu vykazuje nedoplatek na spotřebních daních v celkové výši 37,000.000,- Kč a tento nedoplatek není zajištěn. Na základě tohoto sdělení Celní ředitelství odňalo stěžovatelce povolení podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebních daních. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, které bylo Generálním ředitelstvím cel zamítnuto. Její žaloba, podaná u Městského soudu v Praze na zrušení tohoto rozhodnutí, byla zamítnuta.
III. Ústavní soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů a těmto soudům není nadřízen. Nepřísluší mu proto posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost soudních rozhodnutí. Dokazování provedené obecnými soudy není oprávněn "přehodnocovat" a do činnosti obecných soudů může zasahovat pouze v těch případech, jestliže jejich rozhodnutím či jiným zásahem dojde k porušení ústavně zaručených práv a svobod. Ústavnímu soudu tak nepřísluší přezkoumávat obecnými soudy provedený výklad podústavního práva.
Po prostudování ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka pouze opakuje námitky, které uplatnila již v předchozím řízení. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje v postupu správních orgánů a soudů při výkladu a aplikaci § 22 odst. 18 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Obdobně jako v řízení o kasační stížnosti prosazuje svůj názor, že Generální ředitelství cel postupovalo v rozporu se zákonem, pokud stěžovatelce nejdříve neuložilo pokutu a přistoupilo rovnou k odnětí povolení.
K této polemice se však již dostatečně podrobně vyjádřil Nejvyšší správní soud, který se v odůvodnění svého rozsudku zabýval všemi námitkami stěžovatelky, které ostatně zopakovala i v ústavní stížnosti. Na toto odůvodnění Ústavní soud v dalším jen odkazuje.
Ústavní stížnost je tedy pouze pokračováním polemiky stěžovatelky s rozhodnutími správních orgánů a soudů. V podstatě tak požaduje na Ústavním soudu, aby přehodnotil výklad a aplikaci předmětných zákonných ustanovení v její věci. Tato role však Ústavnímu soudu nepřísluší.
Správní soudy ve věci stěžovatelky rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny a jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování a nevybočila z mezí ústavnosti. Skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje s jejich závěry, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti. Ústavní soud tedy neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv, jichž se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává.
IV. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu