Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3328/10 ECLI:CZ:US:2011:1.US.3328.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unequal lawyer fees for guardian ad litem versus full power representation.

Numero d'incarto I.ÚS 3328/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the petitioner's constitutional complaint regarding the low fee awarded for acting as a guardian ad litem. The petitioner argued that the fee was disproportionately lower than that for full power representation and claimed this violated principles of equality and access to justice. The court ruled that general courts correctly applied the specific tariff for guardians and that the Constitutional Court does not review the correctness of such simple legal applications unless fundamental rights are violated.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court does not review the correctness of the application of simple law by ordinary courts unless it constitutes a violation of fundamental rights or freedoms.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction Guardian ad litem fees Advocate tariff application Constitutional complaint dismissal Legal equality principle

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Law on the Constitutional Court § 82 para. 2 letter a)
Advocate Tariff § 9 para. 5
Civil Procedure Code § 140 para. 2

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 321/03
Constitutional Court dismisses appeal as district court wrongly applied civil law to administrative costs.
II. ÚS 2237/10
Constitutional Court dismisses lawyer's fee complaint, upholding statutory tariff for guardian ad litem services. The court rejects claims of unequal treatment compared to pro curia representation. It confirms that general courts correctly applied the specific fee schedule without violating constitutional rights.
I. ÚS 2296/10
Constitutional Court dismisses lawyer's appeal claiming unequal treatment of attorney fees for acting as guardian versus general legal representation.
III. ÚS 2160/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded due to prior identical rejection.
III. ÚS 2797/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding lawyer fees for guardians ad litem as unreasonably unfounded.
IV. ÚS 2067/10
Constitutional Court dismisses lawyer's equal pay claim for guardian vs. representative roles under Czech Law. The court rejects the argument that different fee calculations violate the principle of equal treatment. The decision upholds the legislature's intent to maintain a specific fee structure for guardianship. The court finds the lower courts correctly applied the law without violating constitutional rights. The ruling clarifies that the statutory distinction between guardian and representative roles is justified. The outcome confirms the existing fee disparity is not unconstitutional. The decision emphasizes legislative intent over abstract equality claims. The court concludes the appeal is clearly unfounded and lacks merit. The judgment reinforces the specific application of the legal tariff. The ruling stands as a final decision on the fee issue.
IV. ÚS 812/10
Constitutional Court dismisses claim that lawyer's fee schedule violates equal treatment rights.
III. ÚS 271/10
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding unequal lawyer fees for court-appointed guardian versus full representative.
III. ÚS 1292/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unequal lawyer fees for guardians versus representatives.
III. ÚS 1316/10
Constitutional Court dismisses lawyer's fee claim for guardian, upholding statutory tariff over client's equal treatment argument.
II. ÚS 647/10
Constitutional Court dismisses lawyer's claim that lower court violated equality principle by applying lower fee schedule for ad litem guardian.
III. ÚS 84/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unequal guardian and lawyer fees as unfounded.
II. ÚS 2722/09
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci stěžovatele JUDr. T. H., advokáta, zastoupeného Mgr. Antonínem Hulvou, advokátem se sídlem tamtéž, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2009 č. j. 56 Co 192/2009-53, takto:
IV. ÚS 880/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding unequal lawyer fees as arbitrary judicial discretion.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 18. ledna 2011 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. K., advokáta, zastoupeného Mgr. Pavlem Vinterem, advokátem se sídlem V Olšinách 10, 100 00 Praha 10, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 7. 2010 č. j. 26 C 486/2007-197 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2010 č. j. 62 Co 429/2010-209, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť měl za to, že jimi bylo zasaženo do čl. 1, čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 9, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 12. 2007 č. j. 26 C 486/2007-21 byl stěžovatel ustanoven opatrovníkem žalovaného M. P., neboť žalovaný byl osobou neznámého pobytu. Plnou mocí byl k jednání, zastupování a vykonávání všech právních úkonů za žalovaného zmocněn advokát Mgr. P. V. (č.l. 22-24). Obvodní soud zastoupení stěžovatele jakožto advokáta dalším advokátem nepovolil (č.l. 26), což svým rozsudkem také potvrdil městský soud (č.l. 33). II. výrokem napadeného rozsudku obvodního soudu byla stěžovateli přiznána náhrada za výkon funkce opatrovníka ve výši 3 600 Kč (č.l. 197). Usnesením městského soudu byla potvrzena II. a III. výroková část rozsudku obvodního soudu (č.l. 209).

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na to, že v projednávané věci je odměna podle ust. § 9 odst. 5 advokátního tarifu více než 10x nižší než odměna podle ust. § 7 advokátního tarifu, na kterou by stěžovateli vznikl nárok, pokud by žalovaného zastupoval v řízení na základě plné moci, nebo na základě ust. § 30 odst. 2 o. s. ř. Z důvodu, že žalovaný byl osobou neznámého pobytu, si musel stěžovatel opatřit veškeré listinné podklady ze soudního spisu a skutkový stav zjistil pouze z listinných důkazů. Proto není pravdou, že když advokát není v přímém kontaktu se svým klientem, poskytnuté služby by měly být méně pracné a náročné. Dále se obecné soudy nezabývaly stěžovatelem uplatňovanou náhradou za promeškaný čas a pominuly navrhovaný postup dle usnesení Městského soudu č. j. 20 Co 468/2007-140 a 20 Co 512/2007-140.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy neaplikovaly jednoduché právo svévolně (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004

sp. zn. III. ÚS 321/03

, N 90/33 SbNU 371).

Při rozhodování o stěžovatelově odměně a náhradě hotových výdajů použily obecné soudy správný právní předpis (advokátní tarif), jehož ustanovení § 9 odst. 5 účinné ode dne 1. 9. 2006 výslovně stanoví konkrétní tarifní hodnotu (500 Kč) pro výpočet odměny při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem osobě, jejíž pobyt není znám. Na tento právní předpis pak rovněž odkazuje ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. účinné ode dne 1. 7. 2009, které upravuje tutéž otázku. Ostatně obsahově i právně shodná problematika již byla v minulosti mnohokrát řešena v judikatuře Ústavního soudu (a to ve věcech vedených pod

sp. zn. II. ÚS 2237/10

,

I. ÚS 2296/10

,

III. ÚS 2160/10

,

III. ÚS 2797/09

,

IV. ÚS 2067/10

,

IV. ÚS 812/10

,

III. ÚS 271/10

,

III. ÚS 1292/10

,

III. ÚS 1316/10

,

II. ÚS 647/10

,

III. ÚS 84/10

,

II. ÚS 2722/09

,

IV. ÚS 880/09

), přičemž všechny tyto ústavní stížnosti byly jako zjevně neopodstatněné odmítnuty. Ústavní soud v citovaných rozhodnutích předně prohlásil interpretaci § 9 odst. 5 advokátního tarifu za "věc právních úvah" obecného soudu s tím, že "není úkolem ústavního soudnictví rozhodovat o tom, podle jakých předpisů bude vypočítávána odměna advokátů" (srov. kupř.

sp. zn. IV. ÚS 880/09

,

II. ÚS 2722/09

,

III. ÚS 84/10

,

III. ÚS 1292/10

,

IV. ÚS 812/10

), a současně též konstatoval, že "z kontextuálního hlediska účelu a smyslu institutů opatrovnictví a právního zastoupení aplikace napadeného ustanovení porušení ústavního principu neakcesorické rovnosti ani jiných ústavně garantovaných práv nezakládá" (kupř.

sp. zn. III. ÚS 1292/10

,

III. ÚS 84/10

,

IV. ÚS 812/10

). Od závěrů učiněných v těchto rozhodnutích nemá Ústavní soud žádný důvod se odchylovat ani v projednávané věci, neboť závěry, ke kterým došly obecné soudy, jsou zcela v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Ústavního soudu. Odkaz na odlišnou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze je evidentně nepřípadný již proto, že Ústavní soud není povolán k tomu, aby sjednocoval judikaturu obecných soudů (srov. též

sp. zn. III. ÚS 271/10

,

III. ÚS 1292/10

,

IV. ÚS 880/09

či

II. ÚS 647/10

); navíc tato praxe již byla samotným městským soudem překonána, jak tento uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí (str. 2). Rozhodnutí obecných soudů lze z hlediska ústavnosti aprobovat.

Napadená rozhodnutí neporušila základní práva stěžovatele, a proto bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. ledna 2011

Ivana Janů

předsedkyně senátu