Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by prison parole denial.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a prisoner against the rejection of his parole request. The petitioner argued that courts violated his right to a fair trial by evaluating the request based on internal prison regulations rather than statutory law. The court ruled that no constitutional right exists to grant parole and that judicial discretion regarding statutory conditions is protected.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court holds that the right to a fair trial is not violated by the denial of parole when courts properly assess statutory conditions, as there is no constitutional entitlement to parole approval.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2011 v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti L. K., zastoupeného JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou, AK se sídlem Sladkovského 484, 530 02 Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 12. 10. 2010 č. j. 13 To 497/2010-81 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 9. 2010 č. j. 24 PP 201/2010-65 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (dále též jen "podmíněné propuštění") soudem prvého stupně, resp. o zamítnutí jeho stížnosti proti prvostupňovému rozhodnutí soudem stupně druhého.
Stěžovatel se s důvody pro zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění neztotožňuje. Především namítá nemožnost posouzení žádosti na základě vnitřní diferenciace věznice dané vnitřním řádem takovéto věznice a nikoli zákonem. Postupem obecných soudů tak bylo dle stěžovatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud již několikrát judikoval, že ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny nebylo porušeno odmítnutím žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, pokud obecné soudy řádně zkoumaly a posoudily splnění zákonných podmínek pro aplikaci tohoto institutu a své úvahy v tomto směru zákonu odpovídajícím způsobem odůvodnily. K porušení práva na soudní ochranu by došlo zejména za situace, pokud by byla stěžovateli upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. např. nález Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 715/04
, usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 2144/09
- oba přístupné na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx).
Aniž by chtěl Ústavní soud zpochybňovat přípravu a pozitivní snahu stěžovatele na začlenění do svobodné společnosti, je třeba konstatovat, že neexistuje ústavně zaručené právo, aby bylo vyhověno jeho žádosti o podmíněné propuštění. Posouzení splnění zákonných podmínek podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je plně věcí soudcovské úvahy. Je výlučně věcí obecných soudů, aby zkoumaly a posoudily, zda podmínky pro aplikaci tohoto institutu jsou dány a aby své úvahy v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodnily. Jejich závěry jsou z povahy věci založeny v rovině tzv. soudního uvážení, směřujícího k vymezení relativně neurčitého pojmu; o relevantní nesprávnost zde může jít jen tehdy, nemohou-li soudem dosažené závěry - vůbec - obstát, zatímco není samo o sobě rozhodné, že význam hledisek, jež pro ně soud pokládal za určující, může být hodnocen též odlišně. (srov. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 70/09
- přístupný na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx)./
Ve věci stěžovatele nic nenasvědčuje tomu, že by byl obecnými soudy porušen řádný procesní postup; námitky stěžovatele tvrdící opak Ústavní soud nesdílí. Co do dalších rozhodovacích důvodů odkazuje Ústavní soud na odůvodnění stěžovaných rozhodnutí; maje tato za správná a ústavně konformní necítí potřebu znovu je jinými slovy opakovat či cokoli dalšího k nim dodávat.
Ústavní soud proto, na základě shora uvedeného, posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu