Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3116/10 ECLI:CZ:US:2011:2.US.3116.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal due to missed statutory time limit for filing the constitutional complaint.

Numero d'incarto II.ÚS 3116/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the appellant against his criminal conviction and sentence. The appellant argued violations of fundamental rights regarding his conviction for sexual abuse of a minor, but the Court found the filing procedurally defective. The Court determined the complaint was inadmissible because it was submitted after the statutory deadline for filing, which expired in June 2009, rendering the appeal untimely.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court must examine procedural prerequisites before substantive review, and a complaint filed after the statutory time limit is inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statutory time limit procedural inadmissibility criminal conviction fundamental rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti R. L., zastoupeného JUDr. Michaelou Pretschovou, advokátkou, se sídlem ve Varnsdorfu, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 111/2009 ze dne 12. března 2009, a rozsudku Okresního soudu v Lounech sp. 2 T 270/2008 ze dne 5. ledna 2009, za účasti 1) Krajského soudu v Ústí nad Labem a 2) Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a 1) Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a 2) Okresního státního zastupitelství v Lounech, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 1. listopadu 2010, a na výzvu Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 7. ledna 2011, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich byl rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že v určitý moment došel desetiletou nezletilou do chodby Základní umělecké školy v Lounech, kde ji povalil na zem, osahával ji na těle a stáhl jí spodní kalhotky, a utekl poté, co vyšel do chodby pedagog přivolaný pláčem nezletilé. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou a ochranné ústavní sexuologické léčení s protialkoholní komponentou. Usnesením odvolacího soudu bylo jeho odvolání zamítnuto jako nedůvodné. Tvrdí, že byla porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

2. Ještě předtím, než se může Ústavní soud zabývat ústavní stížností věcně, je vždy povinen přezkoumat, zda jsou pro to splněny všechny zákonem stanovené procesní předpoklady.

3. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Odhlížeje od otázky, zda v daném případě bylo možné podat ve věci dovolání, Ústavní soud vyšel z toho, že stěžovatel jako poslední procesní prostředek k ochraně svého práva využil odvolání. Proto je nutné počítat výše uvedenou lhůtu k podání ústavní stížnosti od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

4. Dotazem Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 20. dubna 2009, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula 19. června 2009. Nic na tom tedy nemohla změnit ani skutečnost, že stěžovatel podal ústavní stížnost původně nejspíše již 6. srpna 2009, proto i ta byla podána opožděně a mimo to byla usnesením

sp. zn. II. ÚS 2112/09

ze dne 15. prosince 2009 odmítnuta pro neodstranění vytknutých vad.

5. Ústavní soud tedy shledal, že ústavní stížnost není přípustná k věcnému projednání, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona, coby podanou po lhůtě stanovené zákonem pro její podání. Je možné dodat, že pokud by Ústavní soud vyšel z toho, že stěžovatel měl před podáním ústavní stížnosti vyčerpat možnost podat dovolání, i tak by bylo nutné ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. ledna 2011

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj