Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 3211/10 ECLI:CZ:US:2011:3.US.3211.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding pretrial detention conditions. The court rejects claims that detention lacks legal basis or violates fundamental rights. The lower courts properly addressed statutory grounds for detention without error.

Numero d'incarto III.ÚS 3211/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a municipal court decision upholding pretrial detention. The applicant argued that detention conditions violated fundamental rights and that legal requirements for continued detention were not met, citing the length of proceedings and lack of plausible justification. The court ruled the complaint obviously unfounded because the lower courts adequately addressed statutory grounds for detention and provided consistent reasoning, leaving no room for constitutional intervention.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as obviously unfounded when the lower courts have sufficiently and logically addressed the statutory grounds for pretrial detention without error.

Parole chiave

Generato dall'IA
pretrial detention constitutional complaint obviously unfounded statutory grounds fundamental rights lower court review Czech Constitution

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému postupoval Ústavní soud tak, že ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, advokátem v Brně, Bolzanova 461/5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. 6 To 333/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností ze dne 11. 11. 2010 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. 6 To 333/2010. Dle tvrzení stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 4 Ústavy, čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z kopií rozhodnutí v dané věci (prvostupňové usnesení si Ústavní soud vyžádal od obvodního soudu) Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 15. 7. 2010 sp. zn. 5 T 61/2010 ponechal stěžovatele dle § 71 odst. 5 trestního řádu (tj. po podání obžaloby dne 18. 6. 2010) ve vazbě předstižné, a to ve vztahu k žalovanému trestnému činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka dle § 260 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona. Současně nepřijal ve vztahu ke stěžovateli záruku dvou důvěryhodných osob a občanského sdružení dle § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu, nepřijal písemný slib stěžovatele dle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu, nepřijal jeho návrh na stanovení dohledu probačního úředníka dle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu, nepřijal nabídku peněžité záruky dle § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu a zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby dle § 72 odst. 3 trestního řádu.

Stěžovatel podal stížnost, ve které uvedl, že vazba nemůže změnit jeho názory, nicméně aktivní propagaci hnutí vylučuje již z důvodu, že by mu znovu hrozila vazba nebo by propadla peněžitá záruka; poukázal na enormní délku vazebního stíhání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. 6 To 333/2010 stížnost zamítl, když se ztotožnil se závěry obvodního soudu.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že nejsou splněny zákonné podmínky pro to, aby byl dále držen ve vazbě. Má za to, že obvinění (obžaloba) proti němu jsou banální a neodůvodňují vazbu; byl užit neadekvátní trestněprávní institut. Napadené usnesení městského soudu pak považuje také za nepřezkoumatelné, když zde absentuje plausibilní vysvětlení, proč je třeba u stěžovatele vazby, navíc vazby trvající více než rok, u které se uplatňuje přísnější režim dle § 71 odst. 4 trestního řádu. Poukázal na nález

sp. zn. II. ÚS 897/08

.

Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud není další instancí obecného soudnictví, ale je povolán k ochraně ústavnosti; do činnosti obecných soudů je tak oprávněn zasáhnout pouze v případě porušení základních práv stěžovatele. O takový případ se však v dané věci nejedná. Stěžovatel namítá, že pro jeho ponechání ve vazbě nebyly splněny zákonné podmínky; tvrzení neupřesňuje. Obecně však lze z ústavněprávního hlediska uvést, že z (výše uvedených) rozhodnutí soudů v dané věci je zřejmé, že tyto rozhodovaly o ponechání ve vazbě dle § 71 odst. 5 trestního řádu, přičemž se dostatečně a přehledně zabývaly zákonnými důvody vazby předstižné a svá rozhodnutí také řádně (přehledně, logicky a vnitřně konzistentně) odůvodnily; ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani úvahy soudů nezpochybňuje (a to ani pokud se týká např. všech nepřijatých nabízených záruk). V případě napadeného usnesení se pak nejednalo o rozhodování dle § 71 odst. 4 trestního řádu.

Vzhledem k výše uvedenému postupoval Ústavní soud tak, že ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu