Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3234/10 ECLI:CZ:US:2011:4.US.3234.10.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against home search order as clearly unfounded and within legal limits.

Numero d'incarto IV.ÚS 3234/10
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by P. S. against a home search order issued by the District Court in Plzeň - South. The complainant argued that the search violated his constitutional right to home freedom and lacked sufficient justification for being deemed urgent and non-repeatable. The court rejected these claims, finding the lower court's reasoning adequate and the search a necessary step in criminal investigation rather than an arbitrary act.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not re-evaluate factual findings of lower courts unless there is an extreme deviation from legal limits, and will dismiss complaints that are clearly unfounded.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal home search order right to home freedom criminal investigation procedure extreme deviation standard factual review limitation unfounded complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
§ 83 odst. 1 trestního řádu
Příkaz k domovní prohlídce je v souladu s § 83 odst. 1 trestního řádu v nezbytném rozsahu odůvodněn přezkoumatelným způsobem.
§ 160 odst. 1 trestního řádu
Výsledek domovní prohlídky pak nepřinesl požadovaný efekt, neboť následné usnesení o zahájení trestního stíhání postrádá jakýkoliv ráz konkrétnosti, neodpovídá podmínkám § 160 odst. 1 trestního řádu.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
II. ÚS 362/06
Constitutional Court partially allows complaint, striking down search warrant due to insufficient justification under Charter Articles 12 and 7.
I. ÚS 536/06
Constitutional Court partially allows appeal against search warrant but dismisses claims against past police actions as non-justiciable.
III. ÚS 84/94
Constitutional Court dismisses complaint as lower courts correctly applied property law principles.
III. ÚS 166/95
Constitutional Court voids lower court ruling for failing to verify evidence on service date, violating fair trial principles.
II. ÚS 182/02
Constitutional Court dismisses appeal on payment order, ruling ordinary courts properly handled evidence and procedural rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
I. ÚS 585/04
Constitutional Court dismisses appeal but finds unfair trial delay violated due process rights.
II. ÚS 566/06
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for procedural error in calculating appeal deadline. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial.
IV. ÚS 1780/07
Constitutional Court annuls search warrant due to insufficient justification for immediate action in preliminary investigation phase.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. S., právně zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 2, Sokolská 60, směřující proti příkazu k domovní prohlídce vydaném Okresním soudem Plzeň - jih dne 13. září 2010, sp. zn. 13 Nt 529/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na domovní svobodu, zakotvené v čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i překročeno omezení státní moci, kterou lze uplatňovat jen zákonem stanoveným způsobem a v jeho mezích, zakotvené v čl. 2 odst. 2 Listiny.

Napadeným příkazem Okresního soudu Plzeň - jih byla nařízena domovní prohlídka ve specifikovaném prostoru užívaném stěžovatelem, včetně prostor tvořících k němu příslušenství.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že na základě návrhu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni byl vydán napadený příkaz, na jehož základě byla následující den nařízena domovní prohlídka. Tento úkon byl soudem posouzen jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Stěžovatel namítal, i s odkazem na nálezy Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 362/06

a

I. ÚS 536/06

, že nařízení domovní prohlídky je výrazným zásahem do zaručených práv, a proto musí soud věnovat důkladnou pozornost dostatečnému vysvětlení a vyložení důvodů pro takový zásah. V jeho případě byla prohlídka nařízena ve stádiu prověřování podezřelého a teprve na základě domovní prohlídky došlo k zahájení jeho trestního stíhání a následného vzetí do vazby. Podle stěžovatele však ani návrh ani příkaz dostatečně konkrétně neodůvodňoval provedení domovní prohlídky jako úkonu neopakovatelného a neodkladného. Výsledek domovní prohlídky pak nepřinesl požadovaný efekt, neboť následné usnesení o zahájení trestního stíhání postrádá jakýkoliv ráz konkrétnosti, neodpovídá podmínkám § 160 odst. 1 trestního řádu. Neobsahuje ani tvrzení či skutečnosti, které by nebyly uvedeny již v návrhu. Domovní prohlídka tedy byla ryze formálním krokem, postrádajícím znaky neodkladnosti a neopakovatelnosti. Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i dalších stěžovatelem předložených písemností, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Podle své ustálené rozhodovací praxe Ústavní soud zásadně nepřehodnocuje obecnými soudy zákonem předjímané skutkové úvahy z pozice "odvolací instance", neboť tato pravomoc mu nepřísluší. V daném ohledu je povolán z pohledu práva ústavního korigovat pouze extrémní vybočení ze zákonem stanovených mezí (viz např. nálezy

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

a další). Námitky stěžovatele však těmto kritériím neodpovídají.

Jak z návrhu státní zástupkyně, tak i z následného napadeného soudního příkazu je patrné, jaké okolnosti vedly orgány veřejné moci k nařízení domovní prohlídky. Příkaz k domovní prohlídce je v souladu s § 83 odst. 1 trestního řádu v nezbytném rozsahu odůvodněn přezkoumatelným způsobem. Dostatečně jsou uvedeny rovněž důvody, které soud vedly k závěru o kvalifikaci předmětného úkonu jako neodkladného (viz např. nález

sp. zn. IV. ÚS 1780/07

publ. in: N 147/50 SbNU 297). Z odůvodnění je dostatečně seznatelný kontext, v němž soud rozhodoval. K zahájení trestního stíhání bylo nezbytné ověřit dosavadní informace vedoucí k podezření ze spáchání trestného činu. Jestliže v bytě užívaném stěžovatelem byla nalezena část obrazů signována autory uvedenými v katalogu v návrhu na provedení domovní prohlídky, resp. v odůvodnění nařízení domovní prohlídky, došlo tak k potvrzení podezření orgánů činných v trestním řízení, na jehož základě mohlo dojít k dalším krokům vedoucím k odhalení trestné činnosti. V tomto ohledu proto tvrzení stěžovatele o formálnosti příkazu, resp. provedení domovní prohlídky postrádá oporu. Evidentně se tedy v projednávané věci nejedná o svévolné rozhodnutí či extrémní vybočení ze zákonných oprávnění, která má státní moc při odhalování a stíhání trestných činů.

Stěžovatel tedy neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že napadeným rozhodnutím došlo v jeho věci k tvrzenému zásahům do jeho zaručených práv. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení okresního soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu